Flóra

Od západních hranic Bulharska až k Černému moři se táhne 550 km dlouhé pohoří stará planina. Rozděluje území státu na dvě poloviny a vytváří tak přirozenou klimatickou hranici. Pohoří je bohaté na porost zejména listnatých lesů. Jižním směrem od Staré planiny leží Stredna gora. Největší podíl z jejího porostu zaujímají buky, duby a jehličnany.

Nejvyšším pohořím nejen Bulharska, ale i celého Balkánského poloostrova, je Rila. Rozkládá se v jihozápadní části Bulharska. Pohoří má alpský charakter a v jeho oblasti se leží 145 jezer, mezi nimi i největší balkánské jezero Smradlivoto. Vrcholky hor pokrývá sníh a jejich hřbety stále zelené jehličnany - smrky, borovice, jedle a ve vyšších polohách kleč.

Nejrozsáhlejším horským masivem, rozvětveným do různých horských pásem, jsou Rodopy. Tvoří je lesy, čistá horská jezera a potoky a zelené louky se vzácnými květinami.

V západní části Bulharska se rozkládá pohoří Vitoša. Až do 17. století pokrýval svahy pohoří prales. Většina zalesněného území byla pokácena. S kácením lesů a ničením vzácných druhů rostlin a trav se definitivně skončilo v roce 1934, kdy bylo celé pohoří vyhlášeno národním parkem. Nadpoloviční část rozlohy národního parku tvoří rezervace. Nejznámější z nich je Bistriško brniště o rozloze 1 137 ha. Může se pyšnit výskytem vzácných jehličnanů, alpských travin a nezvyklými přírodními útvary ? tzv. morénami, kamennými řekami. V roce 1977 byla rezervace díky svým jedinečným ekosystémům zařazena do programu UNESCO Člověk a biosféra. Pohoří Vitoša je vzhledem k těsné blízkosti hlavního města Sofie velmi navštěvovaným, a to jak v létě za účelem procházky po chladivých lesích, tak i v zimě za zimními radovánkami a bohatou sněhovou nadílkou.

Bulharské nížiny, které se rozkládají podél řek, jsou významnými obilnicemi. Mezi Starou planinou a Strednou gorou se rozprostírá údolí nazývané jako ,,Růžová dolina?. Pěstují se zde růže za účelem získávání oleje, máta a levandule.

Obecně se v Bulharsku vyskytují rostlinné druhy podobné těm našim, takže není třeba obávat se zvláštního rizika spojeného s výskytem nebezpečných rostlin. Platí pouze obvyklé ponaučení, že není vhodné ochutnávat cokoli neznámého, byť by to vypadalo sebelákavěji.