Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Blog o cestování, tipy kam vyrazit na dovolenou

Dokonalá Kostarika: Jak chutná život v oáze zeleně a klidu?

Pura Vida Kostarika

Pura Vida Kostarika Shutterstock

Návštěva Kostariky se vám nesmazatelně vryje do srdce. Název této malebné zemičky (špan. Costa Rica) znamená v překladu úrodné pobřeží plné hojnosti. Myslím, že to samotné hovoří za vše.

Na cestu vyrážím v březnu, kdy v české kotlině vládne pošmourné počasí. O to úžasnější je přílet do Kostariky. Už při východu z letiště intenzivně pocítím vlhké tropické klima, které se na několik týdnů stane mým věrným každodenním společníkem. Stejně tak jako „Pura vida“, životní krédo všech Kostaričanů. Až během cesty mi dochází hluboký smysl tohoto motta. Jeho doslovný překlad, tedy čistý, prostý život, zdaleka nevyjadřuje moudrost, která za ním stojí. Pura vida musíte cítit, musíte ho žít. A Kostaričané to bezesporu umí.

Zažijte kouzlo Kostariky: Vyberte si z nejširší nabídky zájezdů

Odzbrojující metropole

Hlavní město Kostariky, San Jose

Hlavní město Kostariky, San Jose Shutterstock

Metropole protkaná zelení, obehnaná sopkami v různém stádiu aktivity, působí neskutečně exoticky. Zdá se, že se tu dá snadno zorientovat, takže průzkum může začít. Mým cílem je nefritové muzeum s fascinující sbírkou vzácných indiánských šperků i předmětů denní potřeby. Cestou míjím koloniální budovy a krásné parky. Neodolám a vždy chvíli posedím. Nasávám atmosféru, obklopena bujně rostoucími exotickými rostlinami. Společnost mi dělají veverky, motýli a zejména velmi intenzivní zpět ptáků. Ano, já jsem tu jen na návštěvě, to vy jste tu doma... Na oběd zajdu do centrální tržnice Mercado, po chvíli zjišťuji, že podobný nápad dostali všichni turisté i velké množství domorodců. Tlačím se uličkou mezi voňavými stánky s ovocem, zeleninou, kořením, sýry a uzeninami. Jídelny praskají ve švech, obsluhující ženy vše zvládají s přehledem a odzbrojujícím úsměvem. Vrchovaté talíře přijíždějí malým výtahem z patra nad námi, kde se nachází kuchyně. Trochu vyplašený evropský obličej mi ihned zajišťuje místo u stolu. Ani s výběrem jídla se nemusím zdržovat. Mí „obědoví“ přátelé jsou úžasní, vše nesměle rozhodnou za mne. Rýže s černými fazolemi, smažený banán a čerstvý sýr, silný vývar s obrovskými kusy kostí a nezbytné tortilly.

Volání exotiky: Kam vyrazit v zimě, když potřebujete zahřát tělo i duši?

Čtěte také:

Volání exotiky: Kam vyrazit v zimě, když potřebujete zahřát tělo i duši?

Velkým překvapením je pro mne zdejší obliba zeleninových a ovocných šťáv. To by nebylo v zemi, kde se pěstují ty nejbáječnější ananasy, banány a manga nic neobvyklého. Ale muž, který zapíjí hovězí steak jahodovým mléčným koktejlem z litrové sklenice?! Teď už jen doufat, že ho nepozoruji až příliš dlouho. Kupuji si sáček kešu, kostarickou kávu a vracím se do pulzujících ulic. Kolem šesté odpolední zapadá slunce. Jsme blízko rovníku a tma tu přichází brzy. Ulice se proměňují. Zdánlivě neobydlené prostory se mění v kluby plné mladých lidí. Živá hudba, odvážné modely krásných latino-američanek, ale také proudy alkoholu. Zábava končí až s východem slunce.

Tajemství vulkánů

Sopka Poás, Kostarika

Sopka Poás, Kostarika Shutterstock

S prvním světlem se už chystám pokořit sopku Barva (2906 metrů). Při stoupání na vrchol pralesní stezkou mi přes cestu přeběhnou dva statní dospělí tapíři. Dupou, funí, zvednou mi tep i tempo. Vyplašená vydechnu až na vrcholu. A je tu další překvapení. Není nic vidět. Všude kolem se povaluje opar mlžného pralesa a někde hluboko pode mnou mohu jen tušit jezírko zatopeného kráteru. Zavírám oči a dovoluji tichu, aby mě prostoupilo... Mou další vysněnou metu, sopku Poás (2737m), se mi bohužel zdolat nepodaří. Kvůli zvýšené vulkanické aktivitě je výstup zakázán. Měním tedy plán a vyrážím na vulkán Irazú (3432m). Turisté zde mohou procházet rozlehlým kráterem a kochat se pohledem na modrozelené jezírko. Cestou zpět vidím v dáli sopku Turrialba (3340m), ze které znatelně stoupá dým... Naštěstí od roku 2016 tento vulkán stále poklidně podřimuje.

10 z 10 lékařů doporučuje dovolenou: Objevte Kostariku všemi smysly

Víra nejen v kolibříky

Vodopád La Paz v Kostarice

Vodopád La Paz v Kostarice Shutterstock

Mířím do Cartaga, bývalého hlavního města země. Vévodí mu impozantní Bazilika De Nuestra Seňora de los Ángeles, oděná do bílé barvy. Byla postavena roku 1912 poté, co zemětřesení zbořilo původní farní kostel, jehož ruiny jsou zde stále k vidění. Rozkvetlé náměstí před bazilikou okupují rodiny se slavnostně načančanými dětmi. Ty prohánějí holuby a užívají si poctivé porce zmrzliny. Kostaričané jsou silně věřící národ. Kostely jsou vždy otevřené a působí nesmírně přátelsky.

Puerto Viejo, Kostarika

Puerto Viejo, Kostarika Shutterstock

Další den vyrážím obdivovat zahrady La Paz. Chráněnou pralesní lokalitu s kaskádou vodopádů, desítkami pojmenovaných druhů orchidejí i nejmenšími ptáčky světa - kolibříky. Oni a blyštivě modří motýli Morpho, působí až opojným dojmem a jsou v hledáčku mého fotoaparátu na hodně dlouhou dobu. Než se nadobro přesunu z vnitrozemí k plážím Karibiku, navštívím ještě Orosí. s nejstarším kostelíkem v zemi. Poklidné městečko leží v nádherném zeleném údolí. Jeho centrum tvoří nejstarší kostelík v zemi a fotbalové hřiště. Kolem něj najdete útulné kavárničky se skvělou místní kávou a samozřejmě ovocné a zeleninové koktejly.

Skrytý poklad Jižní Ameriky: Objevte krásy Bolívie

Čtěte také:

Skrytý poklad Jižní Ameriky: Objevte krásy Bolívie

Křičící opice a bájný pták

Tortuguero

Tortuguero Shutterstock

Cesta na severní karibské pobřeží vede banánovými plantážemi a vesnicemi se skromnými domky. Zato jejich zahrady plné bohatě kvetoucích orchidejí, amarylisů, hortenzií či košatých vánočních hvězd jsou přehlídkou bohatství Matky přírody. Přijíždím do oblasti Tortuguero. Autobus staví v malém přístavu, kde cesta končí. Přesedám na úzkou loďku a vyplouváme. Říčku obklopuje bujný vzrostlý prales. Křik opic přehluší i motor lodi. Úžasné! Ostrý zrak zkušeného kapitána zkušeně odhalí mládě krokodýla. Vytahuji fotoaparát a doufám, že se v blízkosti nepohybuje krokodýlí máma. V rezervaci Tortuguero postupně spatřím lenochody, želvy, bazilišky a noční křik jaguára potvrdí, že je zde i něco víc. Ranní procházka po nekonečně dlouhé pláži pokryté tmavým pískem, osvěžující koupel v Karibiku a čerstvé kokosové mléko zaručily skvělý start do nového dne. Poprvé zde vidím vzrostlý kakaovník i rozložitý ledvinovník, plodící oříšky kešu. Fotím páreček tukanů ve větvích, ale na bájného ptáka Quetzala čekat nehodlám. I když, představa, že možná tam někde ve větvích…

Roztomilý tukan v Kostarice

Roztomilý tukan v Kostarice Shutterstock

Kostarika je malý středoamerický stát, který mezi svými „sousedy“ vybočuje snad vším. Oáza bujné zeleně, klidu, bezpečí a ekologického smýšlení, by se měla stát vzorem celému světu. Místní lidé, se kterými jsem během své cesty mluvila, ani neměli touhu cestovat do zahraničí. Působili vyrovnaně a klidně. Vědomi si těch nejdůležitějších hodnot. Těmi je zdraví, rodina a spokojenost s každým dnem, který přišel. Doma je jim dobře a svou zem milují! Aby ne. Tolik krásy a harmonie pohromadě se skutečně jen tak nevidí. Kostarika, Pura vida!

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Baví vás psát o zajímavých místech světa?

Hledáme nové nadšené kolegy do týmu, kteří by psali pro tento blog.

Chci psát pro tento blog