Konečná stanice Březinka

Máte-li za sebou exkurzi v koncentračním táboře Osvětim (článek o Osvětimi zde), nelze minout jen cca 3km vzdálený vyhlazovací tábor Březinka. Valná většina návštěvníků kmenového tábora Auschwitz I (Osvětim) proto míří právě sem. Pakliže si myslíte, že si trochu psychicky odpočinete po všech hrůzách, které jste v Osvětimi viděli a slyšeli, jste na omylu. Návštěva vyhlazovacího tábora Březinka vám klidu v duši rozhodně nepřidá.

Auschwitz II - Birkenau

Malá vesnička Březinka, polsky Brzezinka, německy Birkenau, dostala název podle nedalekého březového lesa. Původní název však zní Rajsko. Kvůli výstavbě největšího vyhlazovacího tábora 2. světové války bylo obyvatelstvo vesničky Březinka přesídleno, jejich domy rozebrány a materiál z nich použit na stavbu ubikací.

Brána smrti v Březince

Stojíte před hlavní strážnicí SS, tzv. „Bránou smrti“, vidíte koleje, po kterých přijížděly transporty deportovaných Židů a víte, že tato stanice byla konečná. Konečná pro statisíce nešťastníků, kteří téměř všichni zemřeli v plynových komorách a jejich tělesné ostatky byly spáleny v kremačních pecích nebo kremačních jámách, když už nestačila kapacita čtyř krematorií. Bez jakékoliv úcty k člověku. Bez jakékoliv úcty k životu.

Koleje do pekla

Do rozlehlého tábora, který se během války neustále rozšiřoval, byly v květnu r. 1944 vybudovány koleje, které vedly přímo k selekční rampě. Do této doby zastavovaly vlaky mimo tábor. Jeden z vagónů, který stojí vedle selekční rampy, si můžete zvenčí prohlédnout. Při představě, že v tak malém prostoru byly natěsnány desítky lidí, které jely vstříc své smrti, běhá mráz po zádech.

Deportovaní nešťastníci, kteří mnohdy i několik týdnů cestovali v přeplněných vagónech, v příšerném vedru nebo zimě, v příšerném zápachu z výkalů, bez možnosti si lehnout, mnohdy mezi mrtvými, kteří nepřežili náročnou cestu a celkové strádání, netušili, že to nejhorší je teprve čeká.

Selekční rampa v Březince

Po vystoupení z vlaku čekala přeživší selekce lékaři SS přímo na 2km dlouhé selekční rampě. Vězně rozdělovali na práce schopné, kteří pak putovali dále do tábora, drtivá většina ostatních však byla poslána rovnou do plynu. Plynové komory byly v Březince umístěny až na samotném konci tábora, od selekční rampy na ně nebylo možno dohlédnout. Vězni určení ke zplynování proto vůbec neměli tušení, kam jdou. Věřili tomu, že jdou do sprch. V plynových komorách, které byly zařízeny jako opravdové koupelny, se na stropě skutečně sprchy nacházely, avšak voda z nich nikdy netekla…

Rozdělení tábora Březinka

Tábor byl rozdělen do několika částí, mimo jiné na ženskou a mužskou.  V celém areálu je zachována hlavní budova strážnice a několik desítek ubikací pro vězně, které jsou téměř v původním stavu. Ostatní budovy byly zničeny, zůstaly z nich pouze trosky. V zadní části tábora je umístěn památník obětem holokaustu.

Stáje pro koně

Návštěvníci Březinky mají možnost nahlédnout do některých dřevěných budov na pravé straně od vchodu do tábora. Tyto budovy sloužily dříve pro ustájení koní, o čemž svědčí kovové kroužky na spodní části stěn, na které se dříve koně uvazovali. V takovém domě se mnohdy tísnily stovky vězňů.

Nesnesitelné podmínky v Březince

Při prohlídce této ubikace nás bylo vevnitř asi 25 a po chvíli tam bylo nedýchatelno. Není divu, že zde lidé umírali buď z velkého horka a nedostatku vzduchu nebo naopak umrzli, protože stěny dřevěných stavení nebyly ničím odizolovány. Propouštěly jak velké horko, tak třeskuté mrazy, před kterými neměli ubozí vězni šanci uniknout. Chatrné přikrývky a tenké oblečení bylo nedostatečnou ochranou. Většinou se zahřívali vlastními těly, neboť leželi na postelích natěsnáni vedle sebe, ale ani to nestačilo.

Toalety v Březince

V jedné z dřevěných budov jsou k nahlédnutí toalety.  Samotné latríny byly vyrobeny z betonu tak, jako ty ve starém Římě. Každý vězeň je směl použít pouze 2x denně, ráno a večer. Navíc jen na pár vteřin, neboť vězňů byly tisíce a museli se rychle prostřídat. Vše probíhalo v běhu, za přísného dohlížení a pokřikování dozorců. Kdo svých pár vteřin nestihl využít, měl smůlu. O úklid a vybírání latrín se staralo tzv. „Scheissecommando“. Jejich práci by jim asi málokdo záviděl…

Hygiena v táboře Březinka

Stejným způsobem se prováděla i očista. Vězňům byla voda k dispozici pouze 15 minut, což bylo pro tisíce a tisíce lidí naprosto nedostačující. Pár šťastlivců na sebe stačilo v poklusu stříknout pár kapek vody, nicméně velká většina svoji, byť chabou hygienu nestihla.

Vstupné do tábora v Březince

Prohlídka tábora v Březince je bez průvodce, vstupné se neplatí. Pokud jste však absolvovali exkurzi do Osvětimi včetně výkladu průvodce, a to prostřednictvím cestovní kanceláře, pojede průvodce do Březinky s vámi a výklad vám poskytne i tam, tentokrát již bez sluchátek.

Chcete-li si prohlédnout celý rozlehlý areál tábora z ptačí perspektivy, můžete vystoupat pár schodů do nejvyššího patra budovy strážnice, odkud je výhled na celé prostranství. Vstup je taktéž zdarma.