Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Blog o cestování, tipy kam vyrazit na dovolenou

Koncentrační tábor Osvětim – smutné svědectví genocidy

Autor článku: Iveta Zouharová

Publikováno: 24.07.2017

Exkurzi do bývalého koncentračního tábora Osvětim-Březinka/Auschwitz-Birkenau by měl absolvovat asi úplně každý (samostatný článek o Březince naleznete zde). Teprve tam si totiž člověk uvědomí, že mnohdy řeší úplné malichernosti. Opravdové lidské utrpení se odehrávalo právě tady. Ze všech koutů, ze všech zdí na vás dýchá úzkost, bolest, nepředstavitelná hrůza. Atmosféra strachu a děsu je tu stále i po tolika letech až hrozivě živá. Teprve tady člověku dojde, jaké štěstí naše generace vlastně má. 

Vstupní brána do koncentračního tábora

Vstupní brána do koncentračního tábora

Dobrá dostupnost Osvětimi z ČR

Polské městečko Osvětim se nachází mezi Krakovem a Katovicemi, jen 70km od Ostravy. Dopravit se sem můžete vlakem, autem, většina návštěvníků však využívá služeb cestovních kanceláří a nechá se k areálu dovézt pohodlným autobusem. Vstupní budova do areálu tábora je hned vedle parkoviště pro autobusy. Uvnitř najdete WC, obchůdek s tematickou literaturou, automaty se sladkostmi a nápoji a dokonce malý bufet, který tu působí tak trochu nepatřičně.

Otevírací doba a vstupné do koncentračního tábora Osvětim

Otevřeno je každý den po celý rok mimo 1.1, Velikonoční neděle, 25.12., zavřeno je také při oficiálních státních návštěvách.

Otevírací doba:   

  • leden, listopad  – 8:00 až 15:00 hod.
  • únor     – 8:00 až 16:00 hod.
  • březen, říjen – 8:00 až 17:00 hod.
  • duben, květen, září  – 8:00 až 18:00 hod.
  • červen, červenec, srpen  – 8:00 až 19:00 hod.
  • prosinec  – 8:00 až 14:00 hod.

Vstupné s česky hovořícím průvodcem činí pro dospělé 45 PLN, pro studenty do 26 let 35 PLN. Možné jsou i skupinové slevy odstupňované podle počtu zúčastněných, musíte být však předem objednáni. Bez průvodce se do areálu tábora dostanete po třetí hodině odpolední, v tuto dobu je již vstup zdarma. Oficiální stránky areálu naleznete zde.

Tábor Osvětim

Tábor Osvětim © Iveta Zouharová

Batohy jsou v Osvětimi zakázány

Do areálu koncentračního tábora v Osvětimi nesmíte s batohem na zádech. Povolena je pouze malá taštička přes rameno. Pokud se pokusíte batoh pronést, bedlivá ostraha vás bez milosti pošle pryč. Prohlídka Osvětimi trvá i s výkladem cca 2 hodiny, budete tedy potřebovat pouze malou láhev s pitím, případně fotoaparát. Jíst v areálu je zakázáno, ostatně při prohlídce míst, kde se odehrávaly všechny hrůzy, které si ani nelze představit, je jídlo skutečně to poslední, na co máte chuť.

Při vstupu do areálu musíte také projít bezpečnostním rámem a hlídači ukázat obsah své taštičky. Pokud máte v těle třeba kovovou destičku nebo šroub, bezpečnostní rám tuto skutečnost odhalí. V tomto případě stačí říct slovíčko „operacja“ a budete bez problémů vpuštěni dovnitř.

Tábor Osvětim

Tábor Osvětim © Iveta Zouharová

Výklad průvodce

Na začátku exkurze dostane každý návštěvník sluchátka s krabičkou, kde si nastaví správnou frekvenci a tím si zajistí nerušený výklad svého průvodce, neboť skupinek chodí po areálu mnoho a jednotliví průvodci by se vzájemně rušili.

Osvětim: Práce (ne)osvobozuje

Do koncentračního tábora se vstupuje bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ (práce osvobozuje). Většina tehdejších vězňů netušila, že touto branou zpět nikdy nepůjde, že odsud není návratu. Mysleli si, že jdou do práce, k čemuž jim vyhrávala kapela, aby se jim šlo veseleji.

Navštívíte-li Osvětim v letních měsících, průchod mezi jednotlivými bloky zděných budov lemují pěkně upravené trávníky a košaté stromy, nevědět, jaké hrůzy se zde odehrávaly, nepůsobil by tento prostor tak smutně. Oproti tomu exkurze na podzim, za sychravého počasí, dává prohlídce mnohem depresivnější rozměr.

Tábor Osvětim

Tábor Osvětim © Iveta Zouharová

Osvětim jako muzeum lidského utrpení

Téměř v každé budově bylo zřízeno muzeum. V jedné expozici najdete fotografie transportovaných lidí, jejich osobní dokumenty, model vlaku, kterým byli vězni transportování. V další je expozice vlasů, které byly vězňům stříhány a poté používány k dalšímu zpracování, třeba tkaní koberců. Zde je přísný zákaz fotografování.

Vlasy leží na hromadách za sklem a jsou jich tam tuny. Světlé, tmavé, copy, culíky, kudrny... Tuny vlasů anonymních lidí, kteří všichni do jednoho našli smrt v Osvětimi. Při pohledu na smotaný koberec, ze kterého trčí světlé vlasy, zamrazí.

Projít se dají i další místnosti, třeba místnost plná bot, brýlí, podepsaných kufrů, nádobí…

Muzeum v táboře Osvětim

Muzeum v táboře Osvětim © Iveta Zouharová

Smutné svědectví

Pouze jediný blok je ponechán v původní podobě. Můžete zde spatřit umývárnu vězňů, kde jsou přes plechová koryta na vodu přehozeny pruhované vězeňské šaty. V další místnosti je ložnice vězňů – sláma na zemi, jinak nic. Hned naproti je další ložnice, kde se na zemi povalují hubené, neskutečně špinavé slamníky naskládány těsně vedle sebe. Sem tam jde spatřit i cár špinavého, tenkého hadru, který sloužil jako chatrná přikrývka. Vězňů bylo v ložnici tolik, že museli spát na boku, aby se tam vůbec vešli.

Portréty lidí vězněných v Osvětimi

Mým nejhorším zážitkem byl průchod chodbou bloku, kde na stěnách visely portréty vězňů v pruhovaných úborech včetně jména, národnosti a doby jejich života v Osvětimi. Někteří v děsivých podmínkách přežili jen tři týdny, další pár měsíců. Šokující je, jak jsou si lidé na fotografiích v určitých rysech podobní. Jejich hubené tváře a vyděšené výrazy v očích mne budou strašit ještě dlouho.

Každý vězeň byl po příchodu do Osvětimi vyfotografován, aby byl v případě útěku dohledatelný. Vzhledem k tomu, že vězni díky hladovění a krutému zacházení během velmi krátké doby změnili svoji původní podobu, od fotografování se upustilo a začalo se s tetováním identifikačních čísel na předloktí. Nutno podotknout, že pokusů o útěk z Osvětimi bylo velmi málo, těch úspěšných jen hrstka. Utéct bylo prakticky nemožné. Pakliže se to někomu podařilo, velitelé na útěk reagovali popravou náhodně vybraných lidí.

Identifikace vězňů

Identifikace vězňů © Iveta Zouharová

Hössova vila

Kousek od ostnatého drátu, za nímž se odehrávaly největší hrůzy moderních dějin lidstva, stojí dvoupodlažní vila velitele koncentračního tábora Rudolfa Hösse. Nacistický velitel tu tři a půl roku spokojeně žil se svojí ženou a dětmi, dokonce tu během svého pobytu zplodil další dítě. Idylické soužití rodiny v těsné blízkosti vězeňských ubikací, kde docházelo denně k vraždám a děsivému mučení vězňů působí skutečně neuvěřitelně a nelidsky.

Výhled z okna

Z horního patra vily byl výhled na šibenici a krematorium, ve kterém byly spalovány ostatky umučených vězňů jako na běžícím páse. Celé okolí krematoria bylo neustále pokryto tenkou vrstvou popela, tedy i zahrada vily, kde si děti velmi rády hrály, zatímco paní Hössová tu v klidu popíjela čaj. O všudypřítomném zápachu linoucího se z krematoria netřeba hovořit.

Právě na šibenici za krematoriem č. 1 v Osvětimi byl 16. dubna roku 1947 jeden z největších válečných vrahů Rudolf Höss popraven.

Šibenice, kde byl popraven Rudolf Höss

Šibenice, kde byl popraven Rudolf Höss

Sonderkommando

Vstup do vily není povolen, lze si ji prohlédnout jen zvenčí, navíc z dálky. Za vilou se nachází již  zmiňované krematorium č. 1, kde stojí pece, ve kterých byli mrtví spalováni. Pece obsluhovali členové zvláštního oddílu – Sonderkommanda, kteří byli vybíráni z řad vězňů. Vždy šlo o silné, statné muže, neboť práce, která je čekala, vyžadovala hodně fyzických sil. Jejich hrůzným úkolem bylo nejen pálení mrtvých, ale i jejich dopravování z plynových komor, prohledávání všech tělesných dutin, trhání zlatých zubů, skládání ošacení a obuvi, případně stříhání vlasů. Mnohdy museli takto zacházet i se svými blízkými. Odmítnutí úkolu by znamenalo jistou smrt.

Odměna za práci - smrt

Členové Sonderkommanda se postupem času stávali velmi chladnými, až surovými, což při charakteru jejich práce není příliš překvapující. Po určitých časových úsecích se členové komanda měnili za nové. Staré Sonderkommando bylo vždy vyvražděno do posledního člena.

V krematoriu se smí fotit, nicméně těch, co si fotografii pořídili, byla hrstka, většina jen rychle prošla kolem pecí a poté toto extrémně depresivní místo opustila. Buďte si jisti, že i bez fotodokumentace si jej budete pamatovat, aniž byste o to možná stáli.

Krematorium

Krematorium

Ztracené životy v Osvětimi

Většina vězňů z Osvětimi zemřela v plynových komorách, ostatní vyčerpáním z hladovění a těžké práce. Táborem se rychlostí blesku šířily i nejrůznější nemoci pramenící z nedostatečné, respektive nulové hygieny a nedostatku stravy. Ta byla opravdu velmi chudá. Ráno náhražka kávy - vývar z bylin, v poledne řídká polévka bez chuti, večer kousek chleba, 25g margarínu a hrnek téže tekutiny.

Nejrozšířenější nemocí byly krvavé průjmy z hladu. Vězni směli na toaletu pouze ráno a večer. Po zbytek dne vykonávali potřebu při práci. Pokud vězeň zemřel, jeho neskutečně znečištěné oblečení zdědil další vězeň, který díky tomu téměř okamžitě onemocněl.

Tábor Osvětim

Tábor Osvětim © Iveta Zouharová

Nemocnice Josefa Mengeleho

V areálu tábora se nachází nemocnice, kde lékař Josef Mengele prováděl se svým týmem experimenty na lidech. O jeho zvěrstvech páchaných na nevinných obětech hovoří spousta historických pramenů.

Ať už navštívíte Osvětim v kterémkoliv období v roce, buďte si jisti, že ve vás toto místo zanechá hlubokou stopu.

Štítek:

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Baví vás psát o zajímavých místech světa?

Hledáme nové nadšené kolegy do týmu, kteří by psali pro tento blog.

Chci psát pro tento blog