Madeira krok za krokem: Proč se portugalský ostrov nejlépe poznává pěšky

Madeira není ostrov, který jen tak projdete. Odhalí se vám pomalu, s každým krokem ukáže novou tvář.

Madeira patří k evropským destinacím, kde je pěší turistika mnohem víc než jen způsob, jak se dostat z jednoho místa na druhé. Ostrov protínají stovky kilometrů levád a stezek, které vedou podél vodních kanálů, skrz původní vavřínový les, po horských hřebenech i nad Atlantikem. Právě při chůzi zažijete kontrast mezi vlhkým severem a slunným jihem, objevíte odlehlá údolí a poznáte krajinu, kterou z auta neuvidíte. Vybrali jsme pro vás místa a trasy, na kterých pochopíte, proč se na Madeiru nejezdí jen dívat, ale především chodit.

Ideální pro: milovníky přírody, aktivní páry, sólo cestovatele, rodiny s většími dětmi Vydejte se sem, pokud chcete: chodit každý den jinou krajinou, střídat levády, lesy, hory a oceán, spojit pohyb s objevováním ostrova Počítejte s: velkým množstvím schodů, převýšením, úzkými stezkami, tunely a rychlými změnami počasí Pro rodiny: ano, ale pečlivě vybírejte trasu (lepší pro větší děti) Vydejte se jinam, pokud: hledáte rovné promenády, pohodové procházky bez převýšení nebo chcete celý den jen střídat pláž a lehátko Náročnost: od krátkých a nenáročných cest až po několikahodinové horské túry Nejlepší přístup: nevybírat trasu podle fotografie, ale podle terénu, převýšení a především vlastní kondice

Je šest ráno, v horách je tma, vzduch studí, z lesa je slyšet jen voda, která stéká po kamenech, mizí pod mechem a pak se znovu objeví v úzkém betonovém korytě vedle stezky. Na Madeiře se nechodí za jedním konkrétním místem, jdete pro radost a za tajemstvím, které se skrývá za další zatáčkou. Možná se před vámi otevře svah posetý terasami. Možná vstoupíte do tunelu, kde si budete muset zvyknout na tmu. Možná mezi stromy zahlédnete Atlantik hluboko pod sebou.

Některé stezky sledují levády, jiné stoupají k nejvyšším vrcholům ostrova, vedou po hřebenech nebo mizí v lesích. Oficiální síť tras zahrnuje různé cesty – od nenáročných úseků po opravdové horské túry. Ale zdolané kilometry tady nejsou podstatné. Na Madeiře mohou totiž dva kilometry znamenat klidnou cestu podél levády, nebo schody vytesané do svahu, prudké stoupání, tunel a vítr, který vám vymaže píseň ze rtů. Tenhle ostrov má smysl projít. Nechat auto zaparkované a vyrazit objevovat Madeiru krok za krokem.

Zájezdy na Madeiru

Cesty, které vznikly kvůli vodě

Nejhezčí stezky Madeiry původně nevznikly pro turisty, ale proto, aby po nich mohla téct voda.

Teče těsně vedle stezky, ukrytá v úzkém kamenném korytě. Chvíli ji máte po levé ruce, potom se cesta stočí a voda se objeví napravo. Dnes se tudy vydávají lidé z celého světa za zážitkem. Ještě před několika desetiletími tudy chodili místní z úplně jiného důvodu – hlídali vodu. Madeirské levády jsou totiž vodní kanály, které po staletí vedly vodu z vlhčích horských oblastí do míst, kde jí bylo potřeba. Některé sledují vrstevnici téměř dokonale, jiné se zavrtávají do skály nebo se drží nad hlubokými údolími. Podél nich vznikly úzké servisní cesty, po kterých dnes chodíme.

Jejich příběh začal krátce poté, když Portugalci v 15. století osídlili Madeiru. Na ostrově bylo dost vody, ale nebyla tam, kde ji člověk potřeboval. Hory ji zachytávaly na severu a ve vyšších polohách, zatímco zemědělství se rozvíjelo na terasách, svazích a v sušších částech ostrova. A tak museli vyřešit, jak dostat vodu přes ostrov, jehož svahy padají do oceánu a vnitrozemí je rozřezané hlubokými údolími. První levády byly poměrně jednoduché. Postupně přibývaly další a jejich trasy se prodlužovaly. Vedly podél strmých svahů, později také tunely skrz horský masiv a zpřístupňují i části původního lesa, které by jinak byly téměř neprůchodné.

Trasa, kterou si zapsat:

PR 10 – Levada do Furado
Délka: 11 km
Čas: přibližně 5 hodin
Náročnost: střední
Výškový rozsah: 645–880 m
Start: Ribeiro Frio
Cíl: Portela
Charakter: historická leváda, les Laurisilva, údolí a výhledy na východní část ostrova

Nemusíte neustále stoupat, abyste měli pocit, že někam pronikáte. Levada do Furado patří k nejstarším veřejným levádám na ostrově a její trasa z Ribeiro Frio do Portely měří 11 kilometrů. Dnes je klasifikována jako středně náročná a zabere přibližně pět hodin. Cestou prochází lesem Laurisilva, míjí údolí Ribeiro Frio a postupně otevírá výhledy k zemědělským terasám Faialu, São Roque do Faial a Porto da Cruz.

Čím déle po levádě jdete, tím méně připomíná turistickou trasu. Její rytmus je zvláštní. Krok. Voda. Krok. Voda. O kus dál se mezi stromy objeví skála Penha d'Águia. Jdete a nenápadně začnete Madeiru vnímat jinak. Ne jako soubor vyhlídek, vodopádů a vrcholů, mezi nimiž se přesouváte autem, ale jako jeden velký, členitý organismus, kterým po staletí proudí voda.

Tip Invia: U levád se neřiďte jen délkou trasy. Dva podobně dlouhé výlety mohou nabídnout úplně jiný terén, převýšení i pocit z chůze. Pokud jste tu poprvé, vyberte trasu podle náročnosti a profilu, ne podle toho, kolik kilometrů zvládnete za den.

Víte, že… voda přivedená z hor pomohla už v 15. století rozvoji cukrové třtiny a později se systém využíval také pro výrobu vodní energie? Některé levády tak propojují zemědělství, průmysl, energetiku i současný turismus.

Než se vydáte na cestu... Počasí se řídí horou, ne předpovědí u hotelu Na pobřeží může svítit slunce, zatímco o několik set metrů výš je mlha, déšť a výrazně nižší teplota. Dobré boty jsou základ Mokré kameny, schody, kořeny i úzké úseky jsou běžnou součástí madeirských stezek. Voda a svačina Na řadě tras není kde doplnit zásoby. Nejen v horách počítejte s tím, že několik hodin nemusíte potkat žádné občerstvení. Stáhněte si trasu offline Signál není všude, mapa je tak jednoduchou pojistkou, která nic neváží. Před odchodem zkontrolujte stav trasy Uzavírky a omezení se mohou měnit podle počasí, sesuvů nebo údržby. U klasifikovaných PR tras ověřte také aktuální pravidla vstupu.

Prales, který přežil Evropu

Některé stromy v madeirském lese jsou starší než portugalské osídlení ostrova.

Vzduch zvlhne a ubude světla. Pod nohama se objeví mech a větve nad vámi vytvoří střechu, přes kterou slunce proniká jen v paprscích. Tenhle les nemá jasný začátek ani konec. Nejsou tu rovné řady stromů ani široké cesty. Všechno se tu překrývá. Větve, kapradiny, liány, mechy a drobné rostliny vytvářejí několik pater zeleně.

Laurisilva je pozůstatkem subtropických lesů, které kdysi pokrývaly rozsáhlé části jižní Evropy. Na Madeiře přežily díky oceánskému klimatu a izolaci ostrova. Dnes je madeirská Laurisilva největším dochovaným souvislým porostem tohoto typu a od roku 1999 je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. Zabírá přibližně 20 procent povrchu ostrova a představuje jeden z nejvýznamnějších pozůstatků původní vegetace Makaronésie. Rostliny, které sem kdysi dorazily z pevniny, tu po tisíce a miliony let žily odděleně od svých příbuzných. Evoluce tu měla vlastní laboratoř. Výsledkem jsou druhy, které nenajdete nikde jinde na světě. Jedním z nejznámějších je madeirský vavřín Laurus novocanariensis. 

Trasa, kterou si zapsat:

PR 14 – Levada dos Cedros
Charakter: starý levádový chodník v srdci lesa Laurisilva
Délka: přibližně 7,2 km
Čas: kolem 3 hodin
Náročnost: střední
Oblast: Fanal / Paul da Serra
Pro koho: pro ty, kteří chtějí poznat původní les bez celodenní horské túry

Ve Fanalu se cesta vine mezi starými vavříny. Jejich pokroucené kmeny vypadají, jako by je někdo vytvaroval. Když přijde mlha, svět se zmenší na několik metrů před vámi. Stromy mizí v bílé cloně a vy rozeznáváte jen jejich siluety. Čím dál jdete, tím méně vnímáte pobřeží, silnice a města. Zůstává jen stezka, která se ztrácí mezi stromy. Občas zaslechnete ptáka. Voda někde pod vámi protéká přes kámen. Vítr se pohne v korunách. Fanal je jedním z míst, kde si člověk snadno uvědomí, že slovo prales neznamená jen tropické palmy a opice, ale také Atlantik, mlhu, vavřín a chlad.

Tip Invia: Pokud chcete zažít les Laurisilvu v jeho nejkrásnější podobě, neplánujte návštěvu podle slunečného počasí. V mlze ukáže často svou nejzvláštnější tvář. Vždy sledujte aktuální podmínky a stav konkrétní trasy – v horách se počasí mění rychle.

Víte, že... jedním z nejcennějších obyvatel lesa je holub madeirský (Columba trocaz), endemický druh, který žije pouze na Madeiře a je úzce spojen právě s původním vavřínovým lesem? 

Zájezdy na Madeiru

Invia doporučuje: Pokud bychom měli vybrat jedinou trasu, kterou na Madeiře projít, byla by to Levada do Furado.  Ne proto, že je nejdelší, ani proto, že vede k nejznámějšímu výhledu. Protože vstoupíte do Laurisilvy, zmizíte na chvíli v zeleném světě a potom se mezi stromy začnou otevírat pohledy do horských údolí.  Je to Madeira v jejím nejpřirozenějším tempu: voda, les, hory a cesta, která nespěchá. Pokud jste na ostrově poprvé a chcete pochopit, proč se sem lidé vracejí kvůli chodící dovolené, začněte tady.

Když se ostrov zvedne k obloze

Na Madeiře můžete ráno stát v oblacích a o několik hodin později se na ně dívat z výšky.

Stezka se drží hřebene a po obou stranách mizí svah hluboko dolů. Mraky se převalují mezi horami, chvíli zakryjí všechno pod vámi a pak se roztrhnou. Na okamžik se objeví údolí, kousek oceánu a další hřeben. Madeira se najednou zdá mnohem větší. Není rozlehlá, ale je strmá. Z oceánu vystupuje jako mohutný sopečný masiv a její nejvyšší vrcholy dosahují téměř 1 900 metrů.

Trasa, kterou si zapsat

PR 1 – Vereda do Areeiro
Směr: Pico do Arieiro – Pico Ruivo
Délka: přibližně 10,5 km
Čas: několik hodin, záleží na aktuálních podmínkách
Náročnost: vysoká
Terén: horský hřeben, schody, tunely, strmé úseky
Pro koho: zkušené chodce bez strachu z výšek
Pozor: před cestou ověřte aktuální stav a přístupnost trasy

Nejvyšší madeirský vrchol není místem, kam se člověk jen vypraví podívat. Tahle cesta je zážitkem. Když se vydáte z Pico do Arieiro směrem k Pico Ruivo čeká vás několik hodin putování k nejvyššímu bodu Madeiry. Krajina se tu neustále mění. Chvíli jdete po otevřeném hřebeni, chvíli se cesta schová do svahu, potom přijde schodiště, tunel a další výstup. Někdy jdete přímo po hraně hory, jindy se stezka zařízne do skalní stěny a nechá vás na chvíli zapomenout, jak vysoko vlastně jste. Zatímco dole v údolí může být teplé ráno, nahoře se ocitnete v mracích a teplota i viditelnost se rychle změní. Z jedné strany vidíte centrální masiv, z druhé hluboká údolí a někde v dálce Atlantik.

Trasa mezi Pico do Arieiro a Pico Ruivo je fyzicky i technicky náročná a mění se podle počasí. Vede vysokohorským terénem přes Pico das Torres směrem k Pico Ruivo a zahrnuje strmá stoupání, schody i tunely. Hory na Madeiře vám nedají nic zadarmo. Pro každý výhled si musíte dojít. A někdy musíte počkat, až se mraky na pár vteřin rozestoupí.

Tip Invia: Na horské trasy vyrážejte co nejdříve a počítejte s tím, že počasí nahoře nemusí odpovídat podmínkám u pobřeží. Nechte si časovou rezervu a nesnažte se za každou cenu pokračovat, pokud se viditelnost nebo podmínky výrazně zhorší.

Víte, že... Pico Ruivo není jen nejvyšším bodem Madeiry? Díky své poloze uprostřed horského masivu funguje jako přirozená rozhledna do několika částí ostrova. Za dobré viditelnosti odtud můžete pozorovat členitost madeirského vnitrozemí i rozdíly mezi pobřežním.

Madeira s autem nebo bez? Funchal a pobřežní města: dobře dostupná pěšky i veřejnou dopravou Horské trasy: k některým výchozím bodům je doprava složitější a je lepší k nim dojet autem Jednosměrné túry: naplánujte si návrat dopředu Bez auta: vybírejte trasy s dostupným autobusem nebo transferem

Konec ostrova, který vypadá jako jiný svět

Vítr, tráva, červenohnědá zem a oceán. Téměř žádná zeleň. Tady objevíte syrovou tvář Madeiry.

Před vámi se táhne úzký poloostrov, který vypadá, jako by ho někdo od ostrova oddělil a nechal napospas Atlantiku. Stezka stoupá a klesá po hřebeni. Na jedné straně voda a na druhé též. Tohle je Ponta de São Lourenço – východní výběžek Madeiry. Poloostrov je výrazně sušší než většina Madeiry, vegetace je tu nízká a řídká, takže nic nebrání výhledu na dramatické vulkanické útesy, skalní útvary a okolní oceán. Čím dál jdete, tím víc oceánu máte kolem sebe.

Trasa, kterou si zapsat

PR 8 – Vereda da Ponta de São Lourenço
Délka: přibližně 6 km tam i zpět
Čas: kolem 2,5 hodiny
Náročnost: střední
Terén: otevřený hřeben, schody, stoupání a klesání, úseky nad útesy
Start: Baía d’Abra
Cíl: Casa do Sardinha / okolí Ponta do Furado
Pro koho: pro každého, kdo chce zažít úplně jinou tvář Madeiry než zelené levády a horské lesy

Stezka PR 8 vede po hřebeni poloostrova směrem k jeho východnímu cípu. Cestou střídavě stoupáte a klesáte po dřevěných chodnících, schodech a úzkými stezkami nad útesy. Pod vámi se Atlantik neustále mění podle světla a větru – jednou je hluboký a oslnivě modrý, o chvíli později šedý a téměř kovový. Ani skály tu nejsou jednobarevné. Objevují se vrstvy, pruhy a různé odstíny horniny. Tady je Madeira téměř nahá, bez vegetačního závoje a hlubokých lesů. Jen skála, oceán a stopy po sopečné činnosti. S každým krokem se mění perspektiva: jednou máte před sebou dlouhý úzký hřeben, o pár minut později vidíte na severní pobřeží. Pak se cesta stočí a objeví se jižní strana. Oceán vás obklopuje ze všech stran. Na většině turistických tras se krajina postupně odkrývá, tady se ztrácí.

Na konci poloostrova vás přivítá Casa do Sardinha, někdejší statek, který dnes slouží jako skromné zázemí. Odtud můžete pokračovat k Miradouro Ponta do Furado, vyhlídku na okolní skalní útvary a ostrovy Desertas. V bezvětří může být cesta téměř meditativní. Za silného větru nekompromisně ucítíte sílu Atlantiku.

Tip Invia:  Na Ponta de São Lourenço si nechte více času. Otevřený terén nabízí výhledy téměř po celou cestu, ale právě vítr a světlo mění jeho atmosféru každou chvíli. Vezměte si pokrývku hlavy, vodu a ochranu před sluncem – na rozdíl od levádových cest se tu často není kam schovat.

Víte, že... z poloostrova Ponta de São Lourenço můžete za dobré viditelnosti spatřit také neobydlené ostrovy Desertas? Souostroví leží jihovýchodně od Madeiry a je chráněnou přírodní oblastí. 

Místo, kde voda mizí v horách

Na Madeiře někdy dojdete na konec světa. A jindy se ocitnete na jeho začátku.

Po klikatých silnicích vystoupáte do výšky a najednou se krajina otevře. Stromů ubývá, svahy se zjemní a před vámi se objeví rozsáhlá náhorní plošina. Na madeirské poměry působí téměř nepatřičně: prostor, vítr, tráva, obloha. A samozřejmě voda. Právě tady začíná jedna z cest, která vede dolů k Rabaçalu a dál do světa levád, vodopádů a hlubokých údolí. Jednou z nejznámějších je trasa k 25 Fontes, pětadvaceti pramenům, které stékají po skalní stěně a vytvářejí malé vodopády a kaskády.

TRASA, KTEROU SI ZAPSAT

PR 6.1 – Levada das 25 Fontes / Levada do Risco
Oblast: Rabaçal, Paul da Serra
Náročnost: střední
Charakter: leváda, les, vodopády, prameny, hluboké údolí
Pro koho: pro první seznámení s levádami i pro zkušenější chodce, kteří chtějí kombinovat více cest v jedné oblasti

Paul da Serra je největší náhorní plošinou Madeiry. Leží přibližně ve výšce 1 400 metrů a funguje jako důležitá vodní oblast ostrova. Zachycuje vlhkost z Atlantiku a voda pak sestupuje po svazích v pramenech a potocích. Tady nejdete podél vody, ale k ní. Stezka z Rabaçalu nejprve sestupuje a otevřenou náhorní plošinu vystřídá les. Vzduch se ochladí. Přibývá kapradin, mechu a vlhkosti. A pak uvidíte vodu stékat po černé skále. Desítky tenkých pramínků. Některé jsou skoro neviditelné, jiné padají dolů jako drobné vodopády.

Tip Invia: Trasa k 25 Fontes patří mezi nejznámější pěší výlety na Madeiře. Proto je dobré přijít brzy a počítat s tím, že její popularita je součástí zážitku. Pokud chcete větší klid, vyplatí se v oblasti Rabaçalu hledat i méně známé odbočky a kombinace tras. 

Víte, že... Paul da Serra je jednou z nejvýznamnějších oblastí pro zachytávání vody na Madeiře? Náhorní plošina leží vysoko nad okolními údolími a pomáhá zásobovat vodou prameny a vodní toky, které sestupují do nižších částí ostrova. 

Cestujte bez obav: Nabízíme komplexní cestovní pojištění

Madeira, kterou turisté často minou Cesta k oceánu, která končí u opuštěné Fajã Staré stezky sestupující po severních útesech k malým pobřežním osadám Trasa mezi banánovníky a vinicemi Některé cesty na Madeiře vedou zemědělskou krajinou, mezi terasami, políčky a domy. Vereda do Larano Dlouhá pobřežní cesta mezi Machico a Porto da Cruz, která kombinuje útesy, staré stezky a výhledy na Atlantik. Achadas da Cruz Na severozápadě ostrova se svahy dramaticky propadají k oceánu, dolů se dá sestoupit pěšky a zpátky se vrátit jednou z nejstrmějších lanovek na Madeiře.