Připravte si pizzu jako z italské pizzerie

Vrátili jste se z dovolené v Itálii a zastesklo se vám po dokonale křupavé pizze? Nebo jste kuchařští začátečníci a láká vás jednoduchá příprava a zaručeně dobrý výsledek? Já jsem se rozhodla proniknout do tajů přípravy italského národního stříbra po rozhovoru s mým italským kamarádem, který nedokázal skrýt zděšení nad mou pizzou, připravenou z kupovaného listového těsta. Přiznávám, nejednalo se o žádný gastronomický skvost a tak jsem s povděkem přijala pár dobrých rad a vrhla se do přípravy té pravé italské pizzy.

Těsto na pizzu musí být super tenké, uprostřed vláčné a na okrajích správně křupavé. Tento zázrak vykouzlíte s minimem ingrediencí, z nichž tou nejdůležitější je čas. Když dopřejete těstu dostatek času (minimálně 24 hodin ), získá dokonalou vláčnost a typickou chuť. Správně uleželé těsto se dobře zpracovává a po pár pokusech už si ho možná i prohodíte nad hlavou (já to raději nezkouším). Přebytky si můžete uložit do mrazáku třeba pro strýčka Příhodu.

Na přípravu dokonalého těsta na pizzu budeme potřebovat:

1. 1 000 g mouky (na mouce nešetřete a hned napoprvé si kupte tu s označením 00 Extra, jen s ní totiž dosáhnete té správné struktury)
2. 600 ml teplé vody
3. 2 lžičky mořské soli
4. 10 g čerstvého droždí
5. olivový olej extra virgine
6. 2 lžičky cukru

A můžeme se vrhnout do práce: 

1. Do hluboké misky si rozdrobíme droždí. Ideální je, když jej necháme chvilku mimo chladničku aby mělo pokojovou teplotu. Zalijeme jej vlažnou vodou. Přidáme cukr, sůl a olivový olej a necháme nejméně půl hodiny odpočívat.
2. Na pracovní plochu vysypeme mouku a uděláme do ní důlek. Tekutou směs vlijeme do důlku a začneme zpracovávat těsto.
3. K hnětení těsta můžete využít také kuchyňského robota, ale pravá neapolská pizza se zadělává zásadně ručně. Hnětení by mělo trvat nejméně 5 minut. Hotové těsto má být středně tuhé a nemělo by téct.
4. Výsledné těsto si rozdělíme na tři koule, potřeme je olivovým olejem a zabalíme do potravinářské fólie.
5. Po 24 hodinách v přítmí chladničky vyndáme těstové koule a necháme je ještě hodinu odpočívat při pokojové teplotě.
6. Rozehřejeme troubu na 250 °C . Čím rychleji pizzu upečeme, tím bude křupavější.
7. Pomocí válečku vyválíme co nejtenčí placky, přidáme ingredience dle chuti a položíme na plech, pokrytý pečícím papírem.
8. Pečení bude, dle zvolených ingrediencí trvat 15 – 20 minut. Během této doby troubu neotvíráme.

Těsto už bychom měli a teď zbývá jen připravit ingredience k dochucení. Tradiční pizza by měla mít barvu italské vlajky. Červenou zastoupí rajčatová omáčka sugo, bílou buvolí mozzarella a zeleně zavoní bazalka.

Nedílnou součástí tradiční pizzy je červená, bylinkami vonící omáčka zvaná sugo. Můžete si jej samozřejmě koupit, ale lepší chuti dosáhnete s domácí omáčkou, připravenou z čerstvě utržených rajčat.

Nejjednodušší recept na sugo se skládá jen z těchto ingrediencí:

• 1,5 kg oloupaných rajčat (těch nejvyzrálejších)
• 1 mrkev
• 1 cibule
• 5 lžic olivového oleje extra virgine
• čerstvá bazalka
• česnek
• sůl, pepř a cukr na dochucení

Oloupaná rajčata, mrkev a cibuli si nakrájíme na přibližně stejně velké kousky. Na rozpáleném olivovém oleji krátce orestujeme drcený česnek, přidáme cibuli a mrkev. Po chvilce přidáme i nakrájená rajčata a necháme dusit asi 30 – 45 minut do úplného změknutí. V hmoždíři si nadrtíme listy bazalky s olivovým olejem, pepřem, solí a trochou cukru a vmícháme je do vychladlé směsi.

Pokud byste chtěli načerpat inspiraci na tu nejlepší pizzu, pak zkuste navštívit třeba pizzerii Marinara v oblíbeném severoitalském letovisku Eraclea Mare. Restaurace, která na první pohled připomíná spíše řeckou tavernu nabízí ty nejčerstvější mořské plody, dokonalý servis a především vynikající pizzu. Ochutnat tady můžete i méně známé receptury, pocházející ze všech koutů Itálie. Zkuste třeba pizzu Calzone, která je přeložená na půl a jejím domovem je Apulie nebo specialitu se sádlem, rozmarýnem a cibulí z kraje Marche.