Řecko, které začíná na pevnině: tam, kde hory potkávají antiku

Tady se Řecko zvedá do hor, schovává vesnice mezi kámen a olivovníky a večer nechává dlouhé stoly pod širým nebem provonět tymiánem a pečeným masem.

Řecko nejsou jen ostrovy a pláže. Na pevnině čekají hory s kamennými vesnicemi, kláštery zavěšené nad skalami i antická města ukrytá mezi olivovníky. Vydejte se do Athén za městem, které žije i mimo Akropoli, do Meteory na vrcholky skal nebo do Zagori, kde cesty vedou hlubokými údolími a kolem starých kamenných mostů. A mezi tím objevujte regionální kuchyni, která vám rozbije představu jediného řeckého jídelníčku.

Athény za hranicí Akropole

Akropoli si rozhodně nenechte ujít. Skalnatý vrch uprostřed Athén zná téměř každý kvůli Parthenónu, jehož sloupy se zvedají vysoko nad městem. Stojí tu ale i Propyleje, Erechtheion a další pozůstatky antického areálu. A výhled přes střechy Athén stojí za to vidět na vlastní oči. Pod svahy Akropole pak začíná město, které se odmítá držet jedné epochy. Ve čtvrti Plaka se mezi neoklasicistními domy schovávají malé kostely, staré domy a taverny, zatímco Monastiraki žije trhy, malými obchody a stánky, kde mezi starožitnostmi, vintage oblečením a nejrůznějšími drobnostmi snadno ztratíte pojem o čase.

Za návštěvu stojí i Anafiotika, malá čtvrť přímo pod Akropolí. Bílé domky, úzké průchody, dvorky a kamenné zídky tu vytvářejí nečekaně klidné zákoutí uprostřed Athén. Čtvrť v 19. století postavili řemeslníci z ostrova Anafi, kteří přišli do Athén pracovat na královských stavbách.

Tip Invia: Pokud se vydáte z Athén směrem k pobřeží, zastavte se v Pireu, největším řeckém přístavu. Najdete tu rybí trhy, neoklasicistní domy a čtvrti stoupající nad pobřežím.

Zájezdy do Řecka

Kláštery vystavěné do nebe

K Meteoře se blížíte po silnici mezi městy a vesnicemi, až se nad střechami začnou zvedat skály. Ne kopce, ale vysoké pískovcové sloupy, na jejichž vrcholcích stojí kláštery. Některé sahají přes 400 metrů vysoko a zespodu vypadají téměř nedostupně. Právě v těchto skalách hledali poustevníci úkryt už v 11. století. Když se tu později začaly stavět kláštery, cesta nahoru nebyla pro každého – šplhalo se po žebřících a do výšky se lidé nechávali vytahovat i v sítích. Z původních 24 klášterů jich dnes zůstává šest.

Za zdmi, které jako by vyrůstaly přímo ze skály, se ukrývají malé kostely a fresky. Některé pocházejí ze 16. století a patří k nejvýznamnějším dílům postbyzantského umění. Meteoru ale nemusíte poznávat jen po silnici od jednoho kláštera ke druhému. Mezi skalami vedou staré stezky, po kterých se dá vydat pěšky a dostat se až pod klášterní stěny. 

Čtěte také:

Tam, kde čas plyne pomaleji: 12 řeckých vesniček, které vás vezmou za srdce

Řecko bez moře

Zagori vám ukáže Řecko, kde se zamilujete do kamene. Domy, schody, zídky i mosty tu vznikaly ze stejného vápence a vesnice se po staletí držely svahů pohoří Pindos. V Kipi se nad řekou klenou staré kamenné mosty, v Monodendri stojí domy kolem náměstí zastíněného platanem a v Papingu se šedé břidlicové střechy ztrácejí pod skalnatými vrcholy Tymfi.

Nejzajímavější na Zagori nejsou jednotlivé vesnice, ale cesta mezi nimi. Po starých kamenných stezkách a mostech se dá stále vyrazit pěšky, hluboko do zelených údolí i mezi horské průsmyky. Když se pak před vámi otevře Vikos, pochopíte, proč se sem jezdí i kvůli pěší turistice. Soutěska se táhne přibližně 12,5 kilometru a její strmé stěny padají k řece Voidomatis, která se dole vine mezi zelení. Na chvíli zapomeňte na mapu a jen se nechte vést kamennou cestou, po starých mostech až tam, kde před vámi vyrostou hory.

Kde se zrodily olympijské hry

V Olympii stačí sejít ze stezky mezi olivovníky a najednou stojíte na místě, kde se před více než dvěma tisíci lety závodilo o slávu, která neměla obdoby. Dodnes tu zůstaly sloupy chrámů, kamenné základy a stadion, jehož dlouhá rovná dráha je stále dobře čitelná. Právě tady se od roku 776 př. n. l. každé čtyři roky scházeli sportovci z celého řeckého světa. Na několik dní se kvůli nim přerušovaly války a cesta do Olympie byla chráněna posvátným příměřím. Nejzajímavější je projít si areál pěšky a představit si ho v době, kdy tu nebyly ruiny, ale davy sportovců, poutníků a návštěvníků. Trénovalo se v gymnasionu a pales­tře, závodilo na stadionu a obětovalo bohům v chrámu Dia. Olympia tak nebyla jen místem, kde vznikly olympijské hry. Tady se potkávalo celé starověké Řecko.

Pak se vydejte ještě dál do minulosti. Nad Argolskou rovinou se zvedají Mykény, město obehnané obrovskými kamennými hradbami. Když projdete Lví branou, ocitnete se mezi ruinami paláce a kruhových hrobek, které tu zůstaly po civilizaci staré více než tři tisíce let. A pak je tu Epidaurus. Jeho divadlo zná skoro každý, kdo někdy viděl fotografie Řecka, ale skutečný důvod návštěvy leží za jeho hledištěm. Celé místo bylo zasvěcené Asklépiovi, bohu lékařství, a lidé sem přicházeli hledat uzdravení. Přespávali tu, podstupovali rituály a doufali v pomoc boha, zatímco se kolem nich rozvíjelo jedno z nejvýznamnějších léčebných center antického světa. A pak si sednete do divadla, které je tak dokonale zasazené do svahu, že i obyčejný hlas dolehne z jeviště až k posledním řadám.

Tři místa na Peloponésu, tři úplně jiné důvody se tu zastavit. V Olympii si můžete stoupnout na startovní čáru prvních olympijských her, v Mykénách projít branou do světa starého více než tři tisíce let a v Epidauru zjistit, že antické Řecko nebylo jen o chrámech a bozích, ale také o sportu, léčbě a touze porozumět lidskému tělu.

Zájezdy do Řecka

Tady Řekové hledali odpovědi

Do Delf se kdysi nevydávalo za památkami. Lidé sem přicházeli s otázkami. Králové se ptali na válku, města na své další vládní kroky a poutníci na věci, na které sami neznali odpověď. Nad nimi stála Pýthie, kněžka boha Apollóna, jejíž věštby mohly ovlivnit rozhodnutí vládců i celých měst. Dnes se k Apollónově svatyni stoupá po stejné staré cestě jako kdysi. Na svahu Parnassu se mezi kameny objevují pozůstatky pokladen, sloupů a soch. 

Uprostřed svatyně stával Apollónův chrám. Nedaleko něj byl podle Řeků omfalos, kámen označovaný za pupek světa. Delfy pro ně nebyly jen svatyní, ale místem, které považovali za střed země. A stejně jako v Olympii se tu každé čtyři roky konaly hry – pýthijské, při nichž se soutěžilo ve sportu i umění. Dnes z chrámu zůstaly sloupy a kamenné základy, ale největší dojem na vás udělá cesta mezi nimi. Nad svatyní se zvedají skalní stěny Parnassu a pod vámi se otevírá široké údolí. Starověké Delfy si neprohlédnete z jednoho vyhlídkového bodu. Musíte jimi projít. A možná i vám zodpoví otázky, na které hledáte odpovědi.

Čtěte také:

Chalkidiki, modro-zelená láska na celý život: Objevte nejkrásnější místa severního Řecka

Cestujte bez obav: Nabízíme komplexní cestovní pojištění

Když vám začne chybět moře

Dovolená na pevninském Řecku neznamená, že se musíte vzdát moře. Naopak. Po dnech mezi horami, antickými památkami a kamennými vesnicemi může být cesta k moři tou nejlepší tečkou. V Pelionu se horské vesnice a lesní stezky střídají s malými plážemi na egejském pobřeží. V Epiru můžete po výpravě do Zagori pokračovat k Jónskému moři, kde čekají zátoky kolem Pargy a Sivoty. A pokud zamíříte na Peloponés, pobřeží si můžete přidat téměř ke každému itineráři – od Nafplia až po jižní Mani. Řecko nemusíte dělit na památky a pláž. Tady se obojí vejde do jedné cesty.

Čtěte také:

TOP 5 nejoblíbenějších řeckých hotelů přímo na pláži