Tunisko, které začíná za branami resortu

Na tržišti voní harissa a čerstvý chléb, v kamenných městech zůstávají římské sloupy a za oázami patří svět už jen písku a kameni. 

Tunisko nabízí víc než krásnou dovolenou u moře. Stačí vyrazit do medin, kde se mezi tržišti a dílnami mísí vůně koření, nebo zamířit k římským ruinám v krajině olivovníků. Na jihu vás okouzlí datlové oázy a tajemné skály Matmaty, které znáte z filmů, na Djerbě keramika a tradiční řemesla. Máme pro vás inspiraci pro místa, chutě a zážitky, kvůli kterým stojí za to poznat Tunisko i mimo pláže. 

Za zelenými dveřmi mediny

Když otevřete jedny ze zelených dveří, které lemují staré město, otevře se před vámi nový svět plný malých dílen, obchůdků s látkami, šperky či omamnými orientálními parfémy. Řemeslníci tu pracují jen několik kroků od ulice. V medině se totiž pořád něco vyrábí, prodává a opravuje. Tady nasajete Tunisko v jeho nejautentičtější podobě.

Pokud se vám poštěstí navštívit medinu v hlavním městě Tunis, vydejte se po cestě od mešity Zitouna do souků, kde se jednotlivé uličky po staletí soustředily kolem konkrétního zboží a řemesel. V jednom rohu cinká a duní kov, v dalším šustí a vlaje textil a mezi obchody se objevují nenápadné paláce, madrasy a domy s nádvořími. Po medině se můžete pohybovat jen podle vůně koření, která se mění s každou odbočkou. A pak přijde překvapení: medina v Tunisu nekončí velkou atrakcí – nenápadně přejde do současného Tunisu. Z úzkých uliček vyjdete na Avenue Habib Bourguiba, mezi kavárny, obchody a městský provoz. Cesta napříč staletími během několika minut.

Invia tip: V medině hledejte dílnu, ne obchod se suvenýry. Medina v Tunisu je známá například hedvábnými výšivkami a rytým stříbrem, keramika patří Djerbě.

Zájezdy do Tuniska

Řím pod africkým nebem

Dougga se před vámi neobjeví jako jedna velká památka. Antické město se rozprostírá na kopci, nad krajinou severozápadního Tuniska, mezi olivovníky, kamennými cestami a zbytky domů, chrámů, lázní i tržišť. Nejpůsobivější je Kapitol s vysokými sloupy a divadlo vytesané do svahu. O kus dál se cesta stáčí kolem lázní, tržiště a obyčejných obydlí. Archeologický areál zabírá přibližně 75 hektarů a patří k nejlépe dochovaným římským městům v severní Africe. Kouzlo Douggy tkví v tom, že nestojíte před ruinou, ale uvnitř bývalého města. Mimochodem, Dougga nezačala jako římská metropole: její dějiny sahají k númidskému osídlení a později se tu vystřídaly punské, římské a byzantské vrstvy.

A pak přijde El Jem a jeho amfiteátr: monumentální, téměř absurdně velký, který leží uprostřed dnešního města. Ve 3. století se do něj vešlo až 35 000 diváků a stavba patří k největším římským amfiteátrům na světě. Stojí za to vidět je vedle sebe – Dougga ukazuje, jak se v římské Africe žilo; El Jem, jak velkolepě. A obě místa připomínají, že antika v Tunisku není pár sloupů uprostřed pole, ale jedna z nejpůsobivějších kapitol země. 

Čtěte také:

Nejoblíbenější tuniská letoviska

Hlína, která patří Djerbě 

V Guellale se hlína bere vážně. Tradiční dílny jsou částečně zahloubené do země a k charakteristickým výrobkům místních hrnčířů patří velké nádoby. Keramika tu není jen dekorace, po staletí sloužila především praktickým účelům – k uchovávání vody, oleje a potravin. I proto mají zdejší nádoby tak výrazné tvary: vznikaly pro konkrétní život na ostrově, ne pro vitrínu.

V Houmt Souku, hlavním městě Djerby, se řemeslo vrací do ulic. Prodává se tu keramika, šperky, textil i další výrobky a je tu dobře vidět rozdíl mezi předmětem vyrobeným pro každodenní použití a suvenýry pro turisty. Pokud vás keramika zaujme, má smysl zamířit přímo do Guellaly. V dílně uvidíte celý proces – od práce s hlínou přes sušení až po výpal. Některé tradiční pece jsou přitom stále vytápěny palmovými větvemi. Mimochodem, Djerba je zajímavá i systémem tradičního osídlení – to vznikalo jako rozptýlená síť menších usedlostí, zahrad a náboženských staveb místo jednoho velkého města. 

Čtěte také:

Užijte si nejlepší potápěčské lokality v Tunisku

Tunisko pod zemí

V Matmatě se do domu nevstupuje dveřmi z ulice. Nejdřív sestoupíte do hlubokého kruhového dvora, odkud se dostanete do místností vyhloubených ve stěnách. Ložnice, kuchyně, sklady – všechno je ukryté pod povrchem. Byl to osvědčený způsob, jak se vypořádat s horkem a nedostatkem vody. A v některých domech se tak žije dodnes.

Mezi Tataouine, Chenini a Douiret se na svazích objevují staré berberské vesnice a ksour – opevněné sýpky, jejichž jednotlivé komory, zvané ghorfa, sloužily k uchovávání obilí a dalších zásob. Některé z nejpůsobivějších stojí dodnes vysoko nad okolní krajinou. V Ksar Ouled Soltane jsou patra sýpek navršená kolem vnitřních dvorů do výšky a připomínají spíš pevnost než zemědělskou sýpku. V Chenini zase staré domy přiléhají ke skalnatému svahu a vesnice působí, jako by z něj vyrůstala. U Ksar Ghilane leží oáza s pramenem, dál na západ se otevírá svět dun a velkého solného jezera Chott el-Jerid. Jižní Tunisko vás zkrátka překvapí na každém kroku.

Zájezdy do Tuniska

Mezi chilli a olivovým olejem

První sousto tuniské kuchyně umí překvapit. Brik křupne pod vidličkou, uvnitř zůstane tekutý žloutek a tuňák, na stole čeká miska harissy a vedle ní chléb, který namočíte do všeho. Tady se nešetří chilli, česnekem ani olivovým olejem. Harissa není jen ostrá omáčka, kterou si přidáte k jídlu. V Tunisku má vlastní tradici přípravy: červené papriky se suší na slunci, čistí, drtí s česnekem, solí a kořením a hotová směs se uchovává v nádobách pro další použití. Recepty se liší podle rodiny i regionu a znalosti její přípravy se předávají dál. 

Ještě zajímavější je kuskus. V Tunisku nemá jednu podobu: na pobřeží se často připravuje s rybou, ve vnitrozemí s masem a zeleninou a každá domácnost má vlastní způsob dochucení. Jeho příprava je také součástí tradice – semolina se ručně zpracovává, napařuje a podává při rodinných i slavnostních příležitostech. A pak jsou tu jídla, která v hotelovém bufetu snadno ztratí svůj smysl. Lablabi, hustá polévka z cizrny s chlebem, vejcem, olivovým olejem a kořením, je jídlo ulice a běžného dne. Ojja spojuje vejce s rajčaty, paprikami a kořením. Salade mechouia je plný pečených paprik a rajčat.

Čtěte také:

Dovolená prochází žaludkem aneb Ochutnejte Tunisko: Tradiční speciality od kuskusu po harissu