Ibiza, kterou neznáte: 5 příběhů ostrova od tajemné Es Vedrà po podmořské lesy

Nad mořem mlčí skála opředená legendami, pod hladinou se houpají prastaré louky a pod nohama stále dýchá svět starý tisíce let.

Než se Ibiza stala party ostrovem, prošli jejími břehy Féničané, Římané, Maurové i křesťané a každý z nich tu zanechal svou stopu. V Sa Caletě dodnes najdete pozůstatky fénické osady, nad mořem se tyčí legendami opředená Es Vedrà a pod hladinou se vlní tisíce let staré louky posidonie. Spolu se solnými poli, tradiční kuchyní, hippie komunitou, pirátskými věžemi i příběhem zrodu slavné klubové scény odhalují trochu méně známou a nečekanou tvář ostrova.

Ještě není tma a na návsi v Sant Mateu už je slyšet hudba. Kovové kastaněty cvakají do rytmu, buben udává pomalý takt a tanečníci v tradičních oděvech se pohybují v přesných, téměř obřadních krocích. Nad bílými zdmi kostela se stmívá a z okolních polí přichází vůně hlíny a bylin. Je to ball pagès, tradiční ibizský tanec, který se dodnes objevuje při slavnostech v místních vesnicích. Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti a některé tradiční oděvy, které tanečníci oblékají, jsou staré stovky let. A právě taková Ibiza stojí za objevení. Ne ta z pohlednic, kde se noc počítá podle hodin do dalšího večírku, ale ostrov, na kterém se pod vrstvou současnosti stále ozývají staré příběhy.

1. Skála, kolem které vznikly legendy

Když se večer začne stmívat, Es Vedrà vystoupí z moře jako tmavá silueta. Kolem 382 metrů vysoké skály se po desetiletí vrství příběhy, které z ní udělaly jedno z nejzáhadnějších míst Ibizy. Rybáři vyprávěli o kovových zvucích pod hladinou, podivných světlech a holubech, kteří se v její blízkosti ztrácejí. Objevily se také historky o neznámých objektech, které se vynořují z moře nebo mizí za skálou.

Ještě dál jde legenda o takzvaném Trojúhelníku ticha. Pomyslný trojúhelník mezi Es Vedrà, mallorským pobřežím a skalou Penyal d’Ifac u Alicante měl být středomořskou obdobou Bermudského trojúhelníku. Vypráví se o lodích, kterým přestává fungovat navigace, o dezorientovaných ptácích a o světlech, která se objevují tam, kde by být neměla. A právě Es Vedrà má být místem, odkud tato zvláštní síla vychází.

A potom je tu Atlantis. Tak začali hippies v 60. letech říkat Sa Pedrera, starému pískovcovému lomu vysekanému přímo do pobřeží pod Es Vedrà. Místo s kamennými stěnami, schody a přírodními jezírky jim připomínalo bájnou Atlantidu. Do skal přidali vlastní nápisy, malé oltáře a symboly a z bývalého lomu vytvořili jedno z nejpodivuhodnějších míst ostrova. Es Vedrà má ještě jednu, mnohem starší legendu: Es Gegant des Vedrà, která vypráví o obrovi, který měl na ostrově žít a bránit lidem, aby se k němu přiblížili. 

Každá generace si napsala vlastní verzi jejího příběhu. Pro jedny je Es Vedrà místem podivných světel a magnetické síly, pro jiné bájnou Atlantidou, pro další domovem obra z lidové pohádky. Skála dál mlčky stojí nad mořem jako velký otazník. A možná právě proto se o ní pořád vypráví.

Zájezdy na Ibizu

2. Prastaré louky pod hladinou

Hladina se sotva pohne. Slunce prosvítá do vody a pod nohama se místo písku objeví dlouhé zelené listy, které se pomalu vlní v proudu. Mizí v modři a zase se vynořují o kus dál, jako by pod celým mořem rostla tráva. Jenže tahle tráva je posidonie – mořská rostlina, která vytváří rozsáhlé podmořské louky mezi Ibizou a Formenterou. Patří k nejlépe zachovaným ve Středomoří a jsou součástí světového dědictví UNESCO. Její porosty poskytují úkryt a potravu mořským živočichům a pomáhají udržovat zdejší vodu čistou a průzračnou. Právě posidonie je jedním z důvodů, proč má moře kolem Ibizy svou proslulou tyrkysovou barvu.

Ibiza má pověst ostrova, který žije hlavně po setmění. Její největší přírodní poklad ale leží v tichu, několik metrů pod hladinou. Stačí maska, šnorchl a chvíle, kdy se ponoříte do vody. Najednou zjistíte, že pod slavnými plážemi existuje ještě jeden, mnohem starší svět.

Víte, že... některé porosty posidonie jsou staré více než 100 000 let? Pod hladinou tak přežívá něco, co je starší než celé civilizace. 

Čtěte také:

Zažijte středomořský Karibik: Kapesní ostrov Formentera je plný překvapení

3. Kde se moře mění v sůl

Slunce tu kreslí do krajiny vlastní geometrii. Mělké vodní nádrže se táhnou vedle sebe jako obrovské zrcadla, jejich barva se mění od modré přes růžovou až po téměř bílou a na okrajích se třpytí krystalky soli. Nad hladinami občas přeletí plameňák a z dálky je slyšet jen vítr. Vítejte v Ses Salines, solných polích na jižním cípu Ibizy. Mořská voda sem přichází do soustavy mělkých nádrží, kde ji slunce a vítr postupně zbavují vody, až zůstane jen sůl. Stejný princip tu funguje po staletí.

Sůl byla jedním z nejdůležitějších zdrojů bohatství Ibizy. Féničané ji začali využívat už v antice a po dlouhá staletí se z ostrova vyvážela do dalších částí Středomoří. Výnosy ze soli pomáhaly financovat také obranu ostrova, včetně hradeb a strážních věží. Stačí ale chvíli stát u vody a historie ustoupí tomu, co je před očima. Na jaře a v létě se hladiny lesknou pod ostrým sluncem, bílé hromádky soli kontrastují s tmavou zelení a celé místo působí skoro pohádkově. V chráněném území se zastavují stěhovaví ptáci a plameňáci.

Tip Invia: Nezůstávejte jen u solných polí. Ses Salines jsou součástí rozsáhlého přírodního parku, který se rozprostírá mezi jižní Ibizou a Formenterou a zahrnuje saliny, mokřady, duny, pobřeží i přilehlé mořské území. Vydejte se některou z pěších tras a nechte si čas i na pozorování ptáků.

Zájezdy na Ibizu

4. Jedno jídlo, dvě porce Ibizy

Na stůl přijde velký talíř s rybou a bramborami. Voní po česneku a bylinkách. Pak přijde druhá část: rýže, která se vařila ve stejném vývaru a nasála do sebe chuť celého moře. Tak vypadá bullit de peix, jedno z nejtypičtějších jídel Ibizy. Původně šlo o pokrm rybářů, kteří na palubě připravovali čerstvě ulovené ryby s bramborami a zeleninou. Dnes se podává v restauracích jako dvouchodové jídlo: nejprve ryba a brambory, potom arroz a banda připravené z vývaru, který po nich zůstal.

A pak je tu flaó. Na první pohled vypadá jako obyčejný koláč, ale po prvním soustu překvapí: čerstvý kozí nebo ovčí sýr, máta a jemně nasládlé těsto. Vedle něj stojí greixonera, dezert připravovaný z pečiva, vajec a skořice. Oba patří k tradičním sladkostem ostrova a objevují se také při místních slavnostech a rodinných setkáních.

Ibiza tak chutná trochu jinak, než by člověk čekal od ostrova plného luxusních restaurací. Její nejzajímavější recepty nevznikly v kuchyních hotelů, ale na lodích, ve venkovských domech a u stolů, kde se vařilo z toho, co právě nabízelo moře a půda. 

Čtěte také:

Mallorca a její tajemství aneb Co nevíte o největším ostrově Baleár?

5. Ostrov svobodných duší

V 60. letech se na ostrov začali sjíždět lidé, kteří chtěli žít jinak. Umělci, hudebníci, bohémové i mladí cestovatelé přicházeli z Evropy i Spojených států a usazovali se hlavně na klidnějším východě. V Sant Carles de Peralta se jejich svět potkával s tím místním – v kavárnách, na tržištích, při hudbě a mezi bílými domy ukrytými v krajině. Někteří přijeli na pár měsíců, jiní zůstali. Přiváželi hudbu, šperky, keramiku, nové způsoby oblékání i představu, že život nemusí mít přesně daný řád. Postupně tu vznikla kultura, která je na ostrově patrná dodnes.

Nejviditelněji ji připomíná Adlib. V roce 1971 začala jeho podobu prosazovat jugoslávská princezna Smilja Mihailovitch, která spojila tradiční ibizské oděvy s uvolněným stylem tehdejších hippies. Bílé přírodní látky, krajka, výšivky a volné střihy se z místního oblečení proměnily v módní styl, který se později dostal i za hranice ostrova. Jeho název pochází z latinského ad libitum, tedy podle libosti.

A zůstaly tu také trhy. To, co kdysi mohlo začínat jako několik lidí prodávajících vlastní šperky, oblečení nebo keramiku, se proměnilo v tradici, která přežila celé generace. Punta Arabí funguje od roku 1973 a dnes tu najdete stovky stánků s rukodělnými výrobky, módou, šperky i uměním. Generace, která přijela hledat svobodu, mezitím dávno zestárla. Její představa ostrova ale nezmizela. V bílé látce, ručně vyrobeném šperku, hudbě pod širým nebem i v malých trzích zůstalo něco z doby, kdy sem lidé přijížděli bez velkých plánů – jen zjistit, jestli by se tu nedalo žít trochu jinak.

Cestujte bez obav: Nabízíme komplexní cestovní pojištění