Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Blog o cestování, tipy kam vyrazit na dovolenou

Cesta po krásách podmořského světa v Egyptě

Autor článku: Renata Skulínková

Publikováno: 28.11.2018

Jako vždy, i letos jsem se těšila na týden zaslouženého odpočinku a tentokrát možná i o něco víc – jak je totiž všeobecně známo, krásu dna Rudého moře hned tak něco nepřekoná a já se těšila, až to konečně uvidím na vlastní oči.

© Renata Skulínková

No a když už jsem se dočkala, těm vlastním očím jsem skoro nevěřila. Můj první kontakt s mořem nastal hned pár hodin po příletu, kdy jsem se šla projít po resortu a odsud na hotelovou pláž. Asi vám ani nemusím složitě vysvětlovat, jak krásný se mi nabízel výhled. Průzračná voda sváděla k okamžitému plavání a občasné útesy dodávaly tomu vzhledu jakési exotické kouzlo. U pláží byly navíc korály přehledně značeny a já ihned věděla, který směrem se vydat k tomu správnému cíli. Pokud jde o útesy v bezprostřední blízkosti resortů, musím přiznat, že mne velice mile překvapily. Korály u hotelů mají pověst spíše těch méně atraktivních, jelikož je někteří turisté olamují a ničí, vysoká návštěvnost těchto míst také nepřispívá jejich kráse. Proto mi to, co jsem spatřila při potopení, naprosto vyrazilo dech.

Jen pár centimetrů pod hladinou a několik metrů od zalidněného kraje moře se to hemžilo životem – barevné korály, rybky malé i velké, ty všechny se tu sešly a plavaly, ozobávaly rostlinky, nebo se jen tak proháněly kolem korálů. Z každé škvírky bylo vidět několik mořských ježků, nejmenší rybičky plavaly ve velkých hejnech a ty větší byly tak pestrobarevné, až jsem tomu ani nechtěla věřit. Je naprosto fascinující dostat se do bezprostřední blízkosti něčeho tak jiného a pozorovat podmořský svět takto zblízka, být jeho součástí. Nejednou se nám stalo, že se zvědavé rybky odvážily kouknout až k nám, připlavaly a opatrně se dotýkaly ploutvemi, ty drzejší si i ďobly.

© Renata Skulínková

Další příležitost k potápění jsem dostala na výletech, které jsem na dovolené absolvovala. Jednalo se především o šnorchlování na otevřeném moři a plavání s delfíny. Přiznám se, že zrovna z těch delfínů jsem měla opravdu respekt. Přestože jsem se na ně moc těšila, stále jsou to predátoři a otevřené moře je jejich území, nikoli naše. S dostatečným odstupem se však jednalo o něco nepopsatelného. Jejich pohyby a ladnost s jakou se ve vodě pohybovali, něco takového jsem ještě neviděla. Navíc jsou tak mrštní a rychlí, že je jen velice obtížné mít je na očích delší dobu. Chvíli plavali u dna a pak najednou během vteřiny desítky delfínů vypluly k hladině a vystrkovaly ploutev z vody.

© Renata Skulínková

Na návštěvě u murén

Větší hrůzu než delfíni mi ale popravdě nahánějí žraloci a tak se mi představa, že se jim nabízím na otevřeném moři, ze začátku opravdu nezamlouvala. Pokud však někdo řešíte ten samý problém jako já, výlet na delfíny je pro vás jako stvořený. Následné šnorchlování probíhá v okolí delfíní oblasti a žralok se sem neodváží, protože stejně jako já, i on se bojí delfíního útoku. Na šnorchlování jsem tedy do vody skákala s naprostým klidem.

Základním vybavením při šnorchlování byla maska, ploutve a na lodi jsem dostala také záchrannou vestu, kterou jsem si ochotně oblékla. Přestože jsem dobrá plavkyně, klidně i desetimetrová hloubka ve mně nevzbuzovala ty nejlepší pocity. Při šnorchlování se navíc obeplave poměrně velká plocha a mimo loď jsme byli klidně i hodinu, což je poměrně vysilující. Se záchrannou vestou máte také tu výhodu, že si jen lehnete na hladinu, necháte se nést vlnami a koukáte na tu barevnou krásu pod vámi.

© Renata Skulínková

Přestože je na moři opravdu hloubka, korálové útesy jsou vysoké a vy tak plavete často i pouhý metr nad nimi, pokud byste se postavili, voda by vám sahala sotva po pas. Kvůli vám, sobě i všem ostatním obdivovatelům podmořské krásy vás však prosím, abyste to rozhodně nezkoušeli – ničení korálů je obrovská škoda, jelikož je to přírodní krása, která se zde nějakým způsobem formuje mnoho let a zaslouží si náš obdiv a sledování pouze očima. Pokud vás navíc někdo při ničení přistihne, hrozí vám i pokuta, minimálně však pěkná ostuda když vám bude právem vynadáno a ani jedno si z dovolené přivést jistě nechcete.

Jakmile se dost vynadíváte na pestrobarevnost podmořských rostlin a zvyknete si plavat mezi hejny ryb, začnete nejspíš také poznávat jednotlivé druhy, které si kolem vás jen tak proplouvají. Já jsem například několikrát narazila na Klauna očkatého, kterému většina z nás neřekne jinak než Nemo. Potkala jsem i jeho kamarádku Dori, neboli Bodloka pestrého.

Několikrát jsme narazili také na mořské hady a dva rejnoky, kteří pod vodou překrásně světélkovali. Žádným překvapením zde nebyly ani malé mořské hvězdice, které se občas podařilo i podržet na ruce a při druhém šnorchlování u ostrova Giftun jsme viděli snad pět murén. Musím přiznat, že to nebylo nijak příjemné setkání, přestože murény se přes den držely spíše u dna – snad metrové ryby hadovitého tvaru, s mohutným tělem a věčně otevřenou tlamičkou na nás ze dna koukaly a tvářily se hrozně nepředvídatelně, což působilo děsivě a dobrodružně zároveň.

© Renata Skulínková

Denně se v Rudém moři vystřídá naprosto neskutečné množství plavců a potápěčů a každý má jiná očekávání a přání ohledně toho, co zde chce potkat. Někteří se touží vyfotit mezi desítkami ryb, jiní očekávají setkání s mořskými giganty v podobě Žraloka obrovského či jiného druhu, těm co jsou jako já stačí zjistit, co že to na nás pod hladinou čeká a prohlédnout si to pěkně zblízka. Ať už mají tito plavci jakékoli pohnutky, které je k potápění vedou, ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by byl z podmořského světa v Egyptě zklamaný.

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Líbí se vám tento článek?

Můžete ho snadno sdílet na sociálních sítích se svými přáteli.

Baví vás psát o zajímavých místech světa?

Hledáme nové nadšené kolegy do týmu, kteří by psali pro tento blog.

Chci psát pro tento blog