Turecko na podzim: 7 zážitků, kvůli kterým stojí za to vyrazit právě teď

V sadech dozrávají olivy, mezi skalami hrozny a hluboko v horách zůstává oheň, který hoří už tisíce let.

Podzimní dovolená v Turecku slibuje zajímavé zážitky: v Kappadokii dozrávají hrozny, v egejském Ayvalıku začíná sklizeň oliv, Frýgická stezka vede krajinou starou tisíce let a u Çıralı ze země stále šlehají plameny bájné Chiméry. Vypravíme se také do antického Termessosu, na trajekt přes Bospor a do černomořských lesů Kastamonu, kde v říjnu začíná houbová sezona.

Vinobraní mezi skalami

V Kappadokii se na podzim nesbírají jen zážitky. Sklízejí se tu hrozny.

Vinice tu rostou na sopečné půdě mezi skalními věžemi a údolími. Právě odsud pochází Emir, místní bílá odrůda s jemnou chutí, svěží kyselinou a tóny zeleného jablka a citrusů.
Kappadokii si nejlépe užijete pěšky. Stezky se proplétají mezi skalními komíny, míjejí staré kostely vytesané do skály a vedou údolími s vinicemi. Mezi oblíbené trasy patří například Údolí lásky, Kılıçlar Vadisi nebo Ihlarské údolí. A pak přijde sklenka místního vína. Nejlépe někde s výhledem na Red Valley, když slunce začne barvit skalní věže do růžova. 

Invia tip: Spojte návštěvu vinařství s pěší trasou v okolí Göreme nebo Red Valley. Některá vinařství jsou otevřená návštěvníkům po celý rok, ale právě období sklizně dává ochutnávce místního vína další rozměr.

Zájezdy do Turecka

Kam za vínem v Kappadokii Turasan, Ürgüp – jedno z nejstarších vinařství v regionu, ochutnat tu můžete vína z místních odrůd Emir, Narince, Öküzgözü nebo Kalecik Karası. Kocabağ, Uçhisar – rodinné vinařství se sklepy vytesanými přímo do vulkanického tufu. Şenol Winery – menší rodinné vinařství, ideální pro komornější ochutnávku. Seten Wine Tasting, Göreme – degustace vedená sommelierem představuje vína několika kappadockých producentů včetně Turasanu a Kocabağu.

Po stopách gordického uzlu

Na první pohled připomíná Kappadokii. Jenže tady zdobí skály staré chrámy a hrobky. Mezi nimi vedou cesty, po kterých kráčeli Frýgové před téměř třemi tisíci lety. 

Frýgická stezka měří přibližně 500 kilometrů a prochází územím dnešních provincií Ankara, Afyonkarahisar, Eskişehir a Kütahya. Nemusíte samozřejmě ujít celou trasu. Jedním z jejích nejpůsobivějších míst je Yazılıkaya neboli Midasovo město, kde vytesali Frýgové monumentální svatyni přímo do skalního masivu. Její hlavní skalní průčelí pokrývají geometrické ornamenty a nápisy. Nebyla to hrobka, ale posvátné místo zasvěcené bohyni Kybele.

Ještě silnější příběh čeká v Gordionu, někdejším hlavním městě Frýgů. Právě tady měl vládnout král Midas, který vše, čeho se dotkne, promění ve zlato. Gordion dal světu také gordický uzel. Legenda vypráví, že ten, kdo ho dokáže rozvázat, bude vládnout Asii. Alexandr Veliký to v roce 333 př. n. l. vyřešil po svém: uzel jednoduše přeťal mečem. Od té doby označujeme jako gordický uzel zdánlivě neřešitelný problém.

Na podzim má tahle část Anatolie ještě jednu výhodu: místo dlouhého horského treku můžete zvolit kratší úsek a spojit ho s návštěvou jednotlivých archeologických míst. Frýgická stezka je značená a její trasy vedou také kolem skalních obydlí, hrobek a pevností v oblasti Ayazini.

Podzim v Turecku je v každém regionu jiný Na jihu ještě doznívá léto. V oblasti Antalye může být podzim pořád dostatečně teplý na koupání. Ve střední Anatolii už se ochlazuje. Kappadokie má díky své nadmořské výšce výraznější rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Černomořský podzim je úplně jiný. Kastamonu a okolní hory mají vlhčí klima a rozsáhlé lesy, které na podzim mění barvu. Na jednu předpověď nespoléhejte. Při cestě napříč Tureckem se vyplatí kontrolovat počasí pro konkrétní region – rozdíl mezi Antalyí, Kappadokií a Černomořím může být výrazný.

K ohni, který vychází ze země

Na svahu nad Çıralı hoří oheň, který nepotřebuje dřevo ani zápalky. Bájná Chiméra tu chrlí oheň už tisíce let.

Turecky se místu říká Yanartaş, tedy hořící kámen. Z puklin ve skále tu už tisíce let uniká zemní plyn a na povrchu se mění v desítky malých plamenů. Z Çıralı sem vede kamenitá cesta. Po zhruba půlhodinovém výstupu se před vámi objeví holá skála posetá ohněm. Přes den jsou plameny nenápadné, po setmění je to nevšení podívaná.

Podle legendy tu žila Chiméra, tvor s hlavou lva, tělem kozy a hadím ocasem, který chrlil oheň. Hrdina Bellerofontés ho zarazil do země a plameny od té doby šlehají ven. Dnes už víme, co se pod skálou skutečně děje: puklinami uniká metan z podzemního ložiska a na vzduchu se vznítí. 

Invia tip: Vyrazte k Yanartaşi až později odpoledne a počítejte s cestou zpět za tmy. Vezměte si pevnou obuv a vlastní světlo.

Zájezdy do Turecka

Město, které nezdolal ani Alexandr Veliký

Vysoko v pohoří Taurus, mezi borovicemi a strmými skalami, leží ruiny antického města. 

Když se k Termessosu v roce 333 př. n. l. přiblížilo vojsko Alexandra Velikého, obyvatelé se odmítli vzdát. Horské opevnění a téměř nedobytná poloha nakonec donutily vojska k ústupu. Dnes se do Termessosu dostanete stezkou mezi stromy a kameny. Město leží přibližně 1 050 metrů nad mořem a jeho pozůstatky se táhnou od starých hradeb až ke svahu Güllük Dağı. Nečekejte upravený archeologický park s jednotlivými památkami za zábradlím. Tady se zbytky chrámů, lázní, sloupových ulic, cisteren i hrobek objevují mezi vegetací.

Asi nejkrásnější je antické divadlo. Částečně vytesané do svahu se otevírá směrem k horám a údolí pod nimi. Pod ním zůstaly kamenné bloky někdejšího města, nad ním stoupá les. Právě díky tomu, že Termessos nebyl v novověku znovu osídlen, patří dnes k nejlépe zachovaným antickým městům v Turecku.

Invia tip: Na Termessos si vyhraďte několik hodin a vezměte si pevné boty. Nejpůsobivější místa neleží hned u parkoviště – k divadlu, chrámům a horní části města musíte vystoupat po kamenité stezce do svahu.

V Mersinu voní podzim po mandarinkách Mersin Citrus Festival se koná každoročně v listopadu, kdy v regionu začíná citrusová sklizeň. Festival je barevnější než běžný gastronomický trh. Ulice zdobí obří figury a alegorické vozy vytvořené z mandarinek, pomerančů a citronů, nechybí průvody, tanec a koncerty. Citrusy se dostávají i do kuchyně. Součástí festivalu jsou gastronomické aktivity, ochutnávky a ukázky vaření. Festival má tradici od roku 2010. Mersin patří k významným oblastem pěstování citrusů v Turecku a během sklizně je jejich vůně cítit i v okolních sadech.

Když začíná sklizeň oliv

V listopadu se okolí Ayvalıku probouzí do sklizně. Ze stříbřitých olivových hájů míří plody do lisoven a čerstvý olej se ochutnává dřív, než se stačí usadit v lahvích.

V Altınově můžete během sklizně navštívit místní producenty, ochutnat čerstvý olivový olej a sledovat, jak se z právě nasbíraných oliv stává to, co později skončí na stole. V Küçükköy se olivy stále sbírají ručně a lisují za studena. Moment, kdy smočíte kousek čerstvého chleba do zeleného oleje se vám vryje do paměti. Mladý olej z raně sklizených oliv bývá výrazný, lehce nahořklý a příjemně pepřový. Na lahvi hledejte označení „yeni hasat“, tedy nová sklizeň. 

Až budete mít oleje dost, vydejte se prozkoumat Ayvalık a také nedalekou Cundu. Mezi kamennými domy, úzkými uličkami a stoly plnými egejských předkrmů zjistíte, že olivový olej tu není jen něco, co se nalévá do lahví. Je základem místní kuchyně – od jednoduchých zeleninových jídel až po pokrmy označované jako zeytinyağlı, tedy připravované na olivovém oleji.

Co ochutnat s místním olivovým olejem Zeytinyağlı enginar: artyčok dušený s olivovým olejem, často s mrkví, hráškem a bramborami. Patří k typickým pokrmům egejské kuchyně. İmam bayıldı: lilek plněný cibulí, česnekem a rajčaty, který se pomalu peče v olivovém oleji.  Zeytinyağlı yaprak sarması: vinné listy plněné rýží, bylinkami a kořením, podávané za studena nebo při pokojové teplotě. Deniz börülcesi: mořský chřest neboli slanorožec, který se v egejské kuchyni podává jako salát či předkrm a dobře vynikne právě s olivovým olejem. Na Cundě patří mezi místní speciality. Zeytinyağlı barbunya: fazole vařené s rajčaty a cibulí v olivovém oleji; podávají se jako předkrm nebo příloha. Jednoduše s chlebem: v Egejské oblasti se kvalitní olivový olej běžně servíruje také samotný jako dip k čerstvému chlebu, někdy s bylinkami.

Podzim v černomořských lesích

Vlhké stezky vedou mezi vysokými stromy, pod nohama křupe listí a v mechu se objevují první lišky.

V říjnu začíná v lesích kolem Kastamonu houbařská sezona. V Černomoří patří podzimní lišky k vyhledávaným lesním houbám a v Kastamonu se na podzim na trzích objevují také velké ryzce. Mezi nejkrásnější oblasti patří Küre Dağları Millî Parkı, národní park rozkládající se mezi Kastamonu a Bartınem. Lesy tu ukrývají hluboké kaňony, vodopády a jeskyně.

Pak stačí sejít z hor na místní trh. Mezi sýry, zeleninou a dalšími produkty z okolních vesnic leží košíky plné hub, které ještě před pár hodinami rostly v okolních lesích. Houby můžete ochutnat i v místní kuchyni – opečené na pánvi, v pečivu nebo v pide, tradiční placce pečené v peci.

Zájezdy do Turecka

Co ochutnat z místních hub Mantar kavurma: houby restované na pánvi Mantarlı börek: slané pečivo plněné houbami Mantarlı pide: turecká placka z těsta s houbovou náplní Houbový ekmek: chléb nebo pečivo s houbovou náplní Tip: Pokud na podzim narazíte v Kastamonu na menu s označením mantar (houby), stojí za to se zeptat, z jakého druhu je pokrm připravený. Nabídka se může měnit podle aktuální sklizně.

Turecká metropole z paluby trajektu

Bospor je v říjnu zalitý měkkým sluncem a trajekt pomalu míří z jednoho kontinentu na druhý. Istanbul se ukáže v celé své kráse: s minarety, paláci a vodou, která ho rozděluje i spojuje.

Trajekt vypluje z evropské části města a během několika minut překříží Bospor, průliv, který rozděluje Istanbul mezi Evropu a Asii. Z paluby se postupně mění úhel pohledu: za vámi zůstávají minarety historického poloostrova, před vámi se otevírá asijský Üsküdar a mezi nimi se míhají lodě, rybáři a pobřežní paláce. V některých místech jsou oba břehy od sebe vzdálené jen kolem 500 metrů.

Vystupte v Üsküdaru a pokračujte k pobřežní promenádě. Před vámi bude evropská část města a ve vodě Kız Kulesi, Panenská věž. Místní si sem chodí sednout s čajem, pozorovat lodě a čekat na chvíli, kdy se světla evropského břehu začnou odrážet na hladině.

Invia tip: Pokud budete chtít pokračovat dál, můžete z Üsküdaru zamířit podél Bosporu ke Kuzguncuku nebo Çengelköy. Staré dřevěné domy, malé kavárny a pobřežní čajovny tu vytvářejí úplně jiný Istanbul než historické centrum na druhém břehu.

Cestujte bez obav: Nabízíme komplexní cestovní pojištění

Turecko na podzim: co vědět před cestou? Dá se v Turecku na podzim ještě koupat? Ano. Na Turecké riviéře kolem Antalye může být moře vhodné ke koupání i v říjnu a sezona tu podle GoTürkiye pokračuje až do konce listopadu. Záleží ale na počasí a konkrétní části pobřeží. Potřebuji do Turecka vízum? Pokud cestujete s českým pasem za turistikou, vízum nepotřebujete pro pobyt do 90 dnů. Stačí mi občanský průkaz? Ne. Do Turecka je potřeba cestovní pas. MZV doporučuje, aby měl před vstupem platnost alespoň 150 dnů. Jaké peníze si vzít? Oficiální měnou je turecká lira (TRY). Ve městech a turistických oblastech běžně zaplatíte kartou, hotovost se ale hodí na tržištích, v menších podnicích a mimo hlavní turistická centra. Jak se obléct na podzim? Počítejte s rozdíly mezi regiony. Na jihu může být přes den stále příjemně teplo, zatímco v Kappadokii nebo ve vyšších polohách Anatolie jsou rána a večery chladné. Nejpraktičtější jsou vrstvy, lehká bunda a pevné boty. Vyplatí se cestovní pojištění? Ano. Turecko není v EU, proto je vhodné mít cestovní pojištění s dostatečným krytím léčebných výloh. Kdy vyrazit, pokud chci stihnout co nejvíc zážitků? Říjen je ideální: potkáte podzimní sklizeň v Kappadokii, olivovou sezonu v Ayvalıku i houby v černomořských lesích. Na koupání má největší smysl jižní pobřeží.