Japonsko

Hrad Himedži se nachází ve stejnojmenném japonském městě. Jedná se o jednu z nejzachovalejších staveb japonského středověku. Roku 1993 byl díky své výjimečnosti zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Byl postaven na konci 13. století. Hrad dostal díky zářivě bílému exteriéru přezdívku pevnost bílé volavky. Představuje vrcholnou podobu samurajského hradu. Dějiny hradu sahají do roku 1333, kdy byla na strategickém vrchu v Himedži vztyčena pevnost. Roku 1467 přibyly k pevnosti další dva parkány, v roce 1581 byla přistavěna třípatrová věž. Na počátku 17. století se začaly kolem hradu hloubit tři hradní příkopy a byla dokončena pětipatrová středověká opevněná obytná věž hradu. Poslední větší přístavba Západního nádvoří byla dokončena roku 1618. V období od roku 1749 až do revoluce Meidži v roce 1867 obývali hrad potomci Sakaie Tadasumiho. Roku 1874 obsadil hrad desátý pěchotní regiment, v roce 1879 pak přešel pod kontrolu ministerstva války. Dominantou hradu je dnes stále pětipatrová hlavní věž stojící na kamenných, zhruba 15 metrů vysokých základech a mající 31,5 metru vysokou dřevěnou konstrukcí.Uvnitř hradu se původně nacházelo skladiště zbraní. Dnes jsou zde soustředěny exponáty přibližující život na hradě.

Rainbow Bridge je 798 metrů dlouhý visutý most, který se klene přes severní část Tokijského zálivu. Stavba proběhla mezi lety 1987 a 1993. Most je dvoupatrový a vede přes něj několik dopravních cest. Po stranách nižšího patra jsou chodníky pro chodce, které nabízejí nádherné výhledy na Tokijský záliv, Tokyo Tower a příležitostně i na horu Fudži. V nočních hodinách je most osvětlen různými barvami, takže je na něj nádherný pohled nejen ve dne, ale i v noci.

Kókjo je japonský císařský palác, ležící v Tokijské čtvrti Čijoda. Roku 1868 rezignovali poslední šóguni a odevzdali veškerou moc do rukou císaře Meidži. V témže roce se přesunulo císařské sídlo z Kjóta do Tokia. Současná budova císařského paláce stojí na místě, kde stával impozantní edský hrad, hlavní sídlo japonských šógunů – v době, kdy Tokio ještě nebylo Tokiem a neslo název Edo. Původně zde stávala pevnost ze 14. století, kterou šóguni v 16. a 17. století přestavěli tak, že se ve své době dokonce jednalo o vůbec největší hrad na světě. Během druhé světové války byl hrad zcela zničen spojeneckými bombardéry, ale do roku 1968 byl znovu vystavěn v původním stylu. Jedinou stavbou, která se dochovala z původního paláce, je most Nidžúbaši. Domov současného císaře je tedy sice postaven v tradičním stylu, ale ve skutečnosti se jedná o moderní stavbu postavenou z železobetonu v roce 1968. Budova není přístupná veřejnosti. Návštěvníci si mohou prohlédnout pouze pečlivě udržované císařské zahrady. 

Meiji Jingu je svatyně, nacházející se v japonské metropoli Tokio. Byla otevřena v roce 1920 na počest zemřelého císaře Meiji (1852-1912) a císařovny Shoken (1850-1914). Císař Meiji je vnímán zejména jako zakladatel moderního Japonska, neboť po dlouhých letech izolace otevřel zemi vnějšímu světu, navázal přátelství s ostatními zeměmi a představil Japonsku západní civilizaci a moderní technologii. Současně kladl důraz na zachování japonské identity. Po jejich smrti si je lidé chtěli i nadále připomínat. Z celého Japonska i ze zahraničí proto lidé darovali 100 tisíc stromů a jako dobrovolníci pracovali při vysázení lesa. Dnes se zde nachází les o rozloze 700.000 m2 se 170 tisíci stromy. V areálu se nachází také menší zahrada s kosatci a dalšími rostlinami, Muzeum bohatství a uměleckou galerii. V areálu se často konají svatby.