Lesy, které vás naučí znovu poslouchat

Každý les mluví jiným jazykem. Nejprve ale musíte ztichnout vy.

Ne všechny cesty vedou za výhledy nebo slavnými památkami. Některé míří do lesů, kde vzduch voní po mechu a světlo proniká mezi korunami. Vybrali jsme pět míst, která ukazují, že právě les může být tím největším cestovatelským zážitkem – od japonských cedrových pralesů přes mlžné lesy Atlantiku až po divokou evropskou přírodu.

První zvuk bývá vždy stejný: křupnutí větvičky pod botou. Pak se přidá šumění listů vysoko v korunách stromů, vzdálený zpěv ptáka a někde mezi nimi i ticho, které ve skutečnosti není tiché. Jen si ho člověk ve městě přestal všímat. Možná právě proto nás některé lesy přitahují víc než jiné. Dokáží totiž proměnit obyčejnou procházku v nezapomenutelný zážitek. Lesy, do kterých se nechodí něco zdolat, ale být jejich součástí. Právě za nimi se dnes vydáme.

Co je forest bathing? Forest bathing, japonsky shinrin-yoku, doslova znamená lesní koupel. Nejde ale o koupání ani turistický výkon – spíš o vědomé ponoření do atmosféry lesa všemi smysly. Pojem vznikl v Japonsku v roce 1982, kdy tamní Agentura pro lesnictví začala podporovat pobyt v přírodě jako součást zdravého životního stylu. Cílem není ujít co nejvíce kilometrů ani zdolat vrchol. Důležitější než vzdálenost je způsob, jakým les vnímáte. Výzkumy naznačují, že pravidelný pobyt v lese může přispívat ke snížení hladiny stresových hormonů, podpořit soustředění i celkovou psychickou pohodu. Právě proto se shinrin-yoku v Japonsku využívá i jako součást preventivní péče o zdraví.

Tam, kde déšť píše letokruhy: Yakushima, Japonsko

Déšť tu nestéká ze stromů. Stromy z něj vyrůstají.

Na Yakushimě málokdo hledá úkryt, když začne pršet. Déšť sem nepřichází. Už tu je. Drží se v mechu, stéká po cedrové kůře, zachytává se na kapradinách a z větví odkapává ještě dlouho poté, co se obloha na chvíli rozjasní. Voda tady není počasí. Je součástí lesa.

Pod nohama pruží měkká vrstva jehličí. Kořeny vystupují ze země jako staré dřevěné schody, které vyhladily tisíce kroků i tisíc dešťů. Vzduch voní po mokré pryskyřici. Mezi korunami sem na okamžik pronikne světlo, aby ho za pár vteřin znovu spolkla mlha.

Pak se cesta stočí. A mezi stromy se objeví cedr. Není dokonale rovný. Kmen má pokroucený, kůru rozbrázděnou a větve se ztrácejí vysoko v šedobílém oparu. Nevíte přesně, jak dlouho tu stojí. Jen tušíte, že už dávno předtím, než první člověk položil nohu na tuto stezku, tu cedr poslouchal stejný déšť. Na Yakushimě mají nejstarší cedry vlastní jméno – yakusugi. Jsou starší víc než tisíc let a některé z nich pamatují dobu, kdy v Evropě teprve vyrůstaly první gotické katedrály.

Zájezdy do Japonska

Nejlepší období: březen–květen a říjen–listopad, kdy jsou teploty příjemné pro delší túry. Déšť je přirozenou součástí Yakushimy po celý rok.

Pro koho: milovníky přírody, pěší turistiky, fotografy i každého, kdo hledá hlubší kontakt s přírodou.

Vydejte se jinam, pokud: očekáváte slunečnou dovolenou nebo krátké procházky s minimálním převýšením.

Ochutnejte: čerstvé citrusy tankan, zelený čaj z místních plantáží a ryby ulovené v okolních vodách ostrova.

Zažijte: vydejte se na stezku brzy ráno, kdy se mlha drží nízko mezi cedry a les se teprve probouzí.

Čeho si všimnout: Podívejte se na zem. Kořeny cedrů vystupují z mechu jako staré dřevěné schody a voda po nich stéká stejnými cestami už stovky let.

Invia tip: Na Yakushimě se počasí mění během několika minut. Místní říkají, že neexistuje špatné počasí, jen špatně zvolená vrstva oblečení. Nepromokavá bunda a pevné boty jsou tu nezbytné.

Víte, že… ostrov Yakushima inspiroval podobu lesa ve filmu Princezna Mononoke? Když se mezi cedry začne převalovat mlha, není těžké pochopit proč.

Když les roste tisíc let Cedry yakusugi patří k největším pokladům ostrova. Za yakusugi se označují stromy starší než tisíc let, jejichž dřevo obsahuje vysoký podíl pryskyřice. Díky tomu odolávají vlhkosti, houbám i času mnohem lépe než většina jiných jehličnanů. Některé exempláře jsou podle odhadů staré dva až tři tisíce let, což z Yakushimy dělá jedno z nejvýznamnějších míst starobylých lesů na světě.

Tam, kde stromy zachytávají mraky: La Gomera, Kanárské ostrovy

Mraky tu nepřecházejí nad lesem. Procházejí skrz něj.

Na mapě vypadá Garajonay jako zelená skvrna uprostřed ostrova. Je to místo, kde obloha sestoupila na zem. Mlha se nepřevalí přes hřebeny a nezmizí v údolí. Zůstává mezi stromy. Protéká větvemi, obaluje kmeny a na listech se mění v drobné kapky, které pomalu stékají ke kořenům. Když se na chvíli rozestoupí, les se nadechne. Pak ji vítr znovu přivede zpátky. Tady neprší tak, jak jsme zvyklí. Les si vodu bere přímo z mraků. Stačí natáhnout ruku a během několika vteřin ucítíte na dlani jemnou vlhkost. Ne z deště. Z mraku, který právě prošel kolem vás.

Stezka se vine mezi pokroucenými vavříny, vřesovci vysokými jako stromy a kapradinami, které vypadají, jako by se tu od poslední doby ledové nic nezměnilo. Každý krok tlumí vrstva spadaného listí. Nikde není ostré světlo. Jen jeho měkké odstíny, které se každou chvíli promění. Garajonay je jedním z posledních zachovaných vavřínových lesů na světě. Před miliony let pokrývaly podobné porosty velkou část jižní Evropy. Dnes přežívají jen na několika ostrovech v Atlantiku, kde oceán a pasáty vytvořily speciální podmínky.

Během procházky lesem si všimnete, že listy kolem vás neustále odkapávají, přestože už dlouho nepršelo. Že mech neroste jen na kmenech, ale i na kamenech, zábradlích a starých větvích. A že vzduch voní jinak než ráno na pobřeží.

Zájezdy na La Gomeru

Nejlepší období: les Garajonay je krásný po celý rok. Nejčastější mlhy přicházejí na jaře a na podzim.

Pro koho: milovníky pěší turistiky, fotografy, cestovatele hledající méně známá místa a každého, kdo chce zažít šťavnatě zelenou tvář Kanárských ostrovů.

Vydejte se jinam, pokud: očekáváte celodenní slunce a panoramatické výhledy za každou zatáčkou.

Ochutnejte: místní palmový sirup miel de palma, kozí sýry a tradiční brambory papas arrugadas.

Zažijte: vyrazte do lesa brzy ráno – když pasáty přinesou čerstvou mlhu, budete mít pocit, že procházíte přímo mezi oblaky.

Čeho si všimnout: podívejte se na listy – kapky na nich vznikají z mlhy. Stromy si vodu berou přímo z mraků.

Invia tip: Spojte návštěvu Garajonaye s pobřežními vesničkami La Gomery. Během jediného dne se můžete přesunout z mlžného lesa do zátok, kde voní Atlantik a zrají banány zalévané slanou mořskou vodou.

Víte, že… národní park Garajonay je zapsán na seznamu UNESCO díky unikátnímu vavřínovému pralesu (laurisilva)?

Les, který pije z mraků Vavřínové lesy La Gomery fungují jako přírodní sběrače vody. Listy stromů zachycují drobné kapky z mlhy, které následně stékají do půdy a zásobují ostrov sladkou vodou. Tento jev je známý jako horizontální srážky. Proto zůstává Garajonay zelený i když na pobřeží téměř neprší.

Tam, kde vzduch kvete: Monteverde Cloud Forest, Kostarika

Nejdřív uslyšíte mávání křídel. Ale ptáčka možná nikdy neuvidíte.

Monteverde začíná vysoko nad hlavou, stačí zvednout oči. To, co z dálky vypadalo jako obyčejná větev, je svět sám pro sebe. Mech přerůstá přes kůru, mezi ním drobné kapradiny i orchideje a z jejich listů odkapává voda do další vrstvy zeleně. Jako by se celý les rozhodl růst do všech směrů najednou. Tady ani nemusí pršet. Mraky pomalu projdou mezi korunami a nechají po sobě tisíce drobných kapek. Stromy je zachytí dřív, než dopadnou na zem. Vlhkost zůstává ve vzduchu, na listech i na tváři. Pak se lesem něco mihne. Kolibřík. Na okamžik se zastaví před květem. Křídla se pohybují tak rychle, že je ani nespatříte. Zůstane jen barevná skvrna zavěšená ve vzduchu.

Monteverde vás rychle odnaučí dívat se do dálky. To nejzajímavější se odehrává na délku natažené ruky. Kapka vody zachycená v bromélii. Pavoučí síť, která se na chvíli zatřpytí ve slunečních paprscích. Orchidej, kterou byste bez průvodce považovali za mech. Monteverde díky své vlhkosti patří k botanicky nejbohatším místům Střední Ameriky. Na jediném stromě může růst několik desítek druhů rostlin, aniž by se navzájem připravovaly o prostor. Nepotřebují půdu. Stačí jim vzduch.

Zájezdy na Kostariku

Nejlepší období: prosinec–duben přináší stabilnější počasí, zatímco období dešťů od května do listopadu nabízí výraznější mlžnou atmosféru.

Pro koho: milovníky tropické přírody, pozorovatele ptáků, fotografy a cestovatele, kteří dávají přednost pomalému objevování před adrenalinovými atrakcemi.

Vydejte se jinam, pokud: očekáváte slunečné dny bez deště nebo chcete během krátké návštěvy stihnout co nejvíce aktivit.

Ochutnejte: kostarickou výběrovou kávu, čerstvé tropické ovoce a tradiční gallo pinto.

Zažijte: vydejte se na ranní procházku s místním průvodcem. Čím dříve vstoupíte do lesa, tím větší šanci máte zahlédnout kvesala chocholatého – jednoho z nejkrásnějších ptáků Střední Ameriky.

Čeho si všimnout: dívejte se vzhůru. Na jediném kmeni může růst celý les – mechy, orchideje, bromélie i kapradiny. 

Invia tip: vydejte se na noční prohlídku lesa, kdy se mezi větvemi objevují lenochodi, stromové žáby a další obyvatelé pralesa, kteří přes den zůstávají skrytí.

Víte, že… na ploše několika desítek kilometrů čtverečních roste v rezervaci Monteverde více než 500 druhů orchidejí – tedy přibližně tolik, kolik jich najdete v celé Severní Americe?

Co je mlžný les? Mlžné lesy (cloud forests) vznikají ve vyšších nadmořských výškách tropů, kde se teplý vlhký vzduch setkává s chladnějším horským prostředím. Mraky se tu pravidelně zachytávají mezi korunami stromů a vytvářejí mimořádně stabilní mikroklima. Na větvích tak vyrůstají stovky druhů mechů, kapradin, orchidejí a dalších epifytů – rostlin, které nepotřebují půdu a rostou přímo na stromech.

Tam, kde nic nekončí: Bělověžský prales, Polsko

Tady se mrtvé dřevo neuklízí. Dává život.

Kmeny tu leží přes stezku. Některé zarůstají mechem, jiné už téměř splývají se zemí. Mezi rozpraskanou kůrou vyrůstají houby, drobné kapradiny i mladé stromky. V pralese totiž nic nekončí, jen mění podobu. Vzduch tu voní vlhkou hlínou a rozkládajícím se dřevem. Je to těžší, zemitější vůně než v horských lesích. Občas zapraská větev. Nevíte, jestli ji zlomil vítr, nebo některý z evropských zubrů, kteří se mezi stromy pohybují téměř neslyšně. Stezky vedou lesem, který se už po tisíce let řídí vlastními pravidly. Nikdo tu nerozhoduje, který strom zůstane stát a který padne. Nikdo neuklízí.

Na tlejících kmenech vyrůstají nové buky. Dutiny starých stromů se stávají úkrytem sov, datlů i hmyzu, který by v hospodářském lese nenašel domov. To, co jinde působí jako nepořádek, je tady známkou zdravého lesa. Prales nikam nespěchá. Nečeká na člověka. Nepotřebuje být upravený. A když z něj odcházíte, možná si poprvé uvědomíte, že les není soubor stromů. Je to čas.

Zájezdy do Polska

Nejlepší období: pozdní jaro a začátek podzimu nabízejí nejpříjemnější podmínky pro pěší výpravy i pozorování divoké přírody.

Pro koho: milovníky evropské přírody, fotografy, pozorovatele ptáků a každého, koho fascinuje fungování přirozeného lesa.

Vydejte se jinam, pokud: očekáváte upravené stezky, vyhlídky nebo dokonale vyčištěnou krajinu.

Ochutnejte: regionální sýry, lesní med a tradiční pokrmy z Podlesí.

Zažijte: vydejte se do pralesa s certifikovaným průvodcem za svítání. Právě tehdy je největší šance spatřit zubra nebo zaslechnout datly, kteří udávají rytmus probouzejícímu se lesu.

Čeho si všimnout: podívejte se na stromy, které leží. Rodí se v nich nový život – od hub a brouků po mladé buky zakořeněné v tlejícím dřevě.

Invia tip: Bělověžský prales má přísně chráněná území, kam je vstup možný pouze s licencovaným průvodcem. Pokud chcete zažít původní část pralesa, rezervujte si komentovanou prohlídku předem. Běžně přístupné stezky jsou krásné, ale nejcennější část lesa zůstává díky ochraně nedotčená.

Víte, že… Bělověžský prales je posledním rozsáhlým zbytkem nížinného pralesa, který kdysi pokrýval velkou část Evropy? Podařilo se tu zachovat populaci evropského zubra, největšího suchozemského savce našeho kontinentu, který byl na počátku 20. století ve volné přírodě vyhuben a následně znovu navrácen.

Proč prales nikdo neuklízí? V hospodářských lesích se padlé stromy obvykle odstraňují. V pralese ale zůstávají tam, kde spadly. Vzniká tak ideální prostředí pro tisíce druhů hub, brouků, mechů i ptáků. Mrtvé dřevo zadržuje vodu, obohacuje půdu o živiny a poskytuje prostor pro kořeny nových stromů. Vědci proto považují jeho množství za jeden z nejdůležitějších ukazatelů zdravého lesa.

Tam, kde jaro rozkvétá od země: Hallerbos, Belgie

Nejdřív si všimnete světla. Teprve potom zjistíte, že má modrou barvu.

Koruny buků jsou ještě řídké. Slunce tu dopadá až na zem a mezi kmeny se line vůně vlhké hlíny. Lesní půda zmizela. Místo ní se až k obzoru rozlévá modrofialový koberec zvonků. Miliony drobných květů pokrývají každý volný kousek země. Mezi nimi se vinou úzké stezky, jako by je někdo kreslil jemným štětcem.

Na rozdíl od zahrad tady květy nikdo nevysazuje. Čekají celý rok pod zemí na několik jarních týdnů, kdy buky ještě nestihnou vytvořit hustou korunu. Světla je právě tolik, kolik potřebují. Pak zmizí stejně tiše, jako přišly. Hallerbos nečeká na obdiv. Kvete jen tehdy, když nastane jeho čas. Zbytek roku zůstává obyčejným bukovým lesem.

Zájezdy do Belgie

Nejlepší období: druhá polovina dubna až začátek května. Přesný termín kvetení se každý rok mění podle počasí.

Pro koho: pro fotografy, milovníky jarní přírody i cestovatele, kteří oceňují pomíjivé přírodní úkazy.

Vydejte se jinam, pokud: cestujete mimo jarní sezónu a očekáváte stejné scenérie po celý rok.

Ochutnejte: belgické vafle, místní sýry nebo piva z klášterních pivovarů v okolí Bruselu.

Zažijte: vydejte se do lesa hned po východu slunce. Nejen kvůli světlu, ale i proto, že stezky bývají téměř prázdné.

Čeho si všimnout: jak se ranní světlo pohybuje po květech a proměňuje všechny odstíny modré.

Invia tip: pokud plánujete návštěvu během vrcholu kvetení, přijeďte ve všední den. O víkendech patří Hallerbos k nejnavštěvovanějším místům Belgie.

Víte, že... modré zvonky jsou citlivé na sešlapání a jejich obnova trvá řadu let? Proto se držte na vyznačených stezkách. Stačí několik kroků mimo cestu a porost se může poškodit na mnoho dalších let.

Proč právě modrá? Modré zvonky vykvétají dříve, než buky vytvoří hustou korunu. Využívají krátké období, kdy se na lesní půdu dostává dostatek světla. Jakmile se stromy olistí, květy se zatáhnou zpět do cibulek. Tento jev botanici označují jako jarní aspekt lesa – krátké, ale mimořádně intenzivní období života na lesní půdě.

Cestujte bez obav: Nabízíme komplexní cestovní pojištění