Tunisko je krásná svébytná země, kterou stojí za to navětívit. A lepší hotel než Les Palmiers bych si těžko dokázal představit. Snad lze jen poradit, aby se případný cestovatel vybavil alespoň základní znalostí francouzštiny, s angličtinou tady obstojí jen horko těžko. V dnešní době se často jako strašák používá islám a arabové atd. Jistě, státním náboženstvím Tuniska je islám, ale veň v něm panuje především náboženská tolerance - ptát se neznámého člověka na jeho víru je prý až neslušné. Oděv také nikdo řešit nemusí, oblékání místních tvořila nesourodá směsice jak islámských, tak evropských vlivů a nikdy se nám nestalo, že by se kdokoliv nad čímkoliv oblečením slovy nebo činy nějak pohoršoval, ať byl daný člověk sebeodhalenější či sebezahalenější. Velkým zážitkem byla také místní hromadná doprava. Za v přepočtu 3Kč na osobu/cestu se jsme zakusili pohodlí organizované anarchie zdejších autobusů, ve kterých každý průvodčí (sedí vzadu a prodává jízdenky, jak jsme to znávali dříve z tramvají) zná přesnou destinaci každého turisty, kterého nabere, a které si nedělají hlavu s tím, jestli zastaví na zastávkách k tomu určených či ne, a jak dlouhou dobou dají cestujícím na nástup (pokud nikdo nevystupuje, zastávka trvá nejdéle 5 sekund). I zdejší obchodníky, v duchu tradice zvyklé smlouvat o ceny jsme tu poznali. Po každém na dlouhé minuty se protáhnuvším obchodu odcházejí obě strany spokojené - obchodník si mne ruce, kolik vydělal, a jak hezky si zakšeftoval, našinec si mne ruce, protože s uhádanou cenou by u nás neobstál ani u Vietnamců. Dalo by se říci, že spousta věcí - doprava, obchody atd. je oproti našim standardům zaostalá, dejme tomu na úrovni osmdesátých let. Výjimku ovšem tvoří internetové připojení, které je v této zemi na úrovni let devadesátých.
Ubytování
Prostředí hotelu Les Palmiers je až kýčovitě krásné, vypadá přesně tak, jak to člověk vidí z těch reklamních prospektů - co se jinde dohání vyumělkovaným aranžmá fotografií a photoshopem, to tady člověk uvidí na vlastní oči. Navíc v tomto hotelu si očividně váží "evropských" turistů, což, jak jsme se časem dozvěděli, vůbec v Tunisku není samozřejmost. Hotel má také svůj soukromý pruh pláže, doslova pár kroků od pokojů.
Strava
Tuniskou kuchyni jsme prostudovali důkladně ze všech úhlů pohledu. Vyzkoušeli jsme "závodní stravování" hotelu Les Palmiers, jednoznačně nejstinnější stránku tohoto pobytu. Jídlo bylo poživatelné, ale každý večer zavládl v jídelně zákon džungle a urvat slušné sousto bylo najednou obtížné. Vyzkoušeli jsme i tuniský fast-food, který v mnohém ty naše kebabárny na každém rohu bezpečně předčí, a to za ceny poloviční oproti našim. A ochutnali jsme i pohoštění zdejších restaurací, o kterém se také dá říct, že se člověk dobře nají za velmi málo peněz. A pak už to naše slabé evropské žaloudky nevydržely a větší část druhé poloviny týdne nás všechny do jednoho sužovaly těžké střevní potíže.Toto je nutné zlo, kterému se nevyhne nikdo, kdo by usiloval o poznání krás této země a z nějakého důvodu nevydržel ten týden nic nejíst ani nepít.
Služby hotelu
Pro ilustraci příklad: přiletěli jsme pozdě v noci a služba nás uvedla do pokojů, mimochodem snad nejlepších v celém hotelu, přímo nad mořem, asi 50m od vody. Ráno jsme byli natěšení na moře, jak jen našinec může být, když moře je to jediné, co nám v té naší zemičce schází, a nechali jsme v hotelu na podlaze pár kousků špinavého prádla (pro propagační účely připomínáme, že toto byl zcela výjimečný případ, jinak samozřejmě nejsme čuňata, své prádlo si pečlivě uklízíme, a veškerá místa, kterých se dotklo, dodatečně utřeme navlhčeným hadříkem a vydezinfikujeme. Kdyby to někdo chtěl u nás doma namátkově zkontrolovat, klidně můžete, jen dejte vědět 5 dní dopředu.) a když jsme se vrátili z pláže, našli jsme to špinavé prádlo složené a uklizené ve svých zavazadlech, stejně jako srovnané boty, vytřeno a zameteno a nové mýdlo místo starého, které jsme použili dvakrát. O takhle důkladné pokojové službě se nám nesnilo. Zvláště to přišlo k užitku, když se u nás všech ozvaly střevní potíže - přirozený následek konzumace místní kuchyně pro nás Evropany s jinak nastaveným zažíváním a z našich kamrlíků přespání mezi válením se na pláži se staly nemocniční pokoje.
Pláž
Pláž jsme měli co by kamenem dohodil od pokoje. Doslova - když se z našeho balkonu upustí kámen, dopadne na pláž. Pláž je udržována v čistotě, starají se o ni děti z místní školy (nebo třeba z příměstského tábora?), které každé odpoledne ukázněně napochodují posbírají veškerý odpad, který jen najdou nebo vyprosí od turistů, za což jsou pak odměněny účastí na společné večeři s ostatními strávníky hotelu, což má za následek situaci popsanou výše. Na pláži se sešla pestrá směsice lidu, bylo tu vedle sebe vidět jak Evropany mířící za sluncem, tak Tunisany mířící prostě za odpočinkem. Nebylo výjimkou, že se spolu normálně bavily Tunisanka v burkinách a Tunisanka v bikinách, našlo se tam jen málo lidí nepříjemných, bezohledných či bavících se na úkor ostatních. A komu by pláž byla malá, mohl trávit čas i v hotelovém bazénu, který byl dostatečně veklý a sladkovodní, což bylo pohodlné, a měl kolem sebe místo rozpáleného vlezlého písku trávník. Když jsme poslední den předali pokoj, bazén nám ještě přišel náramně vhod, let jsme měli až večer a koupání v mořské vodě klade větší nároky na hygienu.
