Hagar Qim patří k nejznámějším megalitickým chrámům na ostrově Maltě. K jeho objevení a částečnému vykopání docházelo mezi lety 1839 - 1909. Datuje se do tzv. tarxienské fáze, sahající mezi roky 3600–2500 př. n. l. Areál je tvořen celkem 4 chrámy: největší, centrální (symbol celého komplexu) je uprostřed, orientovaný svou nejdelší osou z jihozápadu na severovýchod; ostatní jej v půlkruhu ze severu obklopují. Samotná budova je tvořena řadou pokojů ve tvaru písmene C, známých jako apsidy. Procházkou hlavním vchodem najdeme centrální zpevněný prostor s apsidou na každé straně. Tyto apsidy jsou pevněji osazeny, než je obvyklé v jiných chrámových prostorech, které používají stěny a desky s čtvercovými otvory proříznutými jako dveře. Během výkopů byla v oblasti nalezena deska s dvojicí protilehlých reliéfních spirál a volně stojícím pilířem zdobeným na všech čtyřech stranách. Ty byly nahrazeny replikami a originály lze nalézt v Národním archeologickém muzeu. Jedna z prehistorických komor je vybavena elipsovitou dírou, která je vytvarována v souladu s východem Slunce v letním slunovratu. Při východu slunce, první den léta, sluneční paprsky procházejí tímto otvorem a osvětlují kamennou desku uvnitř komory. Díky své jedinečnosti je chrámový komplex zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.