Hotel Zeus Kos Beach (ex. Ammos Luxury Resort)

Skutečně kapitola sama pro sebe. Sice příkrá ale zpevněná cesta až na "pláž". Asi tři druhy lehátek znečistěných, potrhaných, polámaných v celkovém počtu asi 30 ks. K tomu patřičný počet, stejně zachovalých, slunečníků - některé ležící na zemi a pochybuji, že je tuto sezonu ještě někdo zvedne. Samotná pláž - trochu písku, trochu oblázků, více kamenů a nejvíce skal - sesutých z pobřežního útesu na pláž i do moře. Vstup do moře raději jen s ochranou plavací obuví - po překonání hradby z naplavených řas s co s největší obezřetností - totéž platí i pro výstup z moře. Šnorchlování není možné velké vlny zviřují písek na značnou vzdálenost od břehu. WC je až nahoře u hotelového bazénu a baru. Jediným kladem je možnost osprchovat se, při odchodu od moře, sladkou vodou.

Strava nenadchla ani neurazila. Nejsme přehnaně nároční. Jen servis v jídelně by měl doznat určitých změn - doplňování příborů, talířů, úklid stolů. Personál unavený "vyhořelý" - nevyčítám. Byl v práci od ranních do pozdních večerních hodin, minimálně celý týden.

Příjezd v noci, ubytovací formality, mírně společensky unavený recepční nás doprovází na pokoj - otevírá nám WC v blízkosti recepce - bere to jako zvláště vydařený vtip /na rozdíl od mé ženy/. Recepční si uvědomuje, že asi přestřelil a uvádí nás do našeho skutečného pokoje. Po uložení kufrů nás nabádá, ať jej následujeme, že má pro nás překvapení. Asi přípitek na uvítanou a snad i usmíření, říkáme si. Skutečně končíme v liduprázdné jídelně. Dostáváme obložený talíř /jídlo přichází vhod/, ojednáme si i pití. Recepční odchází do útrob kuchyně. Vydávám se hledat příbory, ty opomněl nějak dodat. Posléze je nalézám v umě skrytém příborníku. Asi po sedmi minutách dojídáme - recepční přináší pečivo a za dalších pět minut pití - v ten moment jsem pochopil princip výživových poradců - co je to dělená strava. Odcházíme na pokoj a přicházejí další komplikace.
Pokažená hlavice sprchy - provizorně jsem ji opravil noci, v den příjezdu /1:00 h/ - v pracovním duchu postaviček Pata a Mata - šroubovák /ano i ten vozím na dovolenou/, nůžky, tejpovací páska. Druhý den servisní technik provedl výměnu - pro změnu tekla současně i sprcha i kohoutek na napouštění vany.
Podtékající splachovací zařízení WC - nebyl zaznamenán ani pokus o opravu a věřím, že podtéká do dnes.
Strop obytné místnosti - stopy po usmrcení krevsajícího hmyzu byly umě překryty asi patnácti tahy malířskou štětkou, namočenou do bílé barvy - strop byl béžově vymalován - vskutku neotřelý umělecký záměr výtvarného genia.

Chtěli jsme využít tenisový kurt - nečitelné čáry, prověsená síť - ani náznak nějaké údržby. Obdobně i dětslé hřiště, kde nějaký "inteligentní zhotovitel" použil na pochozový systém sytě černý tartanupodobný povrch /snad aby hrajícim se dětem bylo v podzimních až jarních měsících tepleji/. Na uvedených sportovištích jsem za celý týden neviděl ani živáčka. Jedinou zábavou tak byly šipky s terčem na kmeni jednoho z mála zde přítomných stromů, v blízkosti barových stolků, jejichž osazenstvo mohlo na vlastní kůži pocítit, že nějaká bezpečnost při sportu je tady jen fiktivním a nepodstatným strašákem - seděli totiž v dopadové ploše cílminuvšich šipek.