Tento hotel je pojímaný jako rodinný. Tj. jezdí sem především italští senioři a rodiny s malinkými dětmi, pro něž je v přilehlém parčíku před hotelem několik skluzavek a prolejzaček, brouzdaliště a pro dospělé krásný bazén. Anglicky umí jen několik recepčních, personál mimo recepci nikoliv. Možná, že je večerní program uspůsobován právě těmto seniorům, možná se mýlím, ale každý večer od 20 do 24 hodin hrála velmi hlasitě pokaždé stejná taneční hudba na terase, pán, co ji provozoval docela hezky zpíval a senioři tam velmi pěkně křepčili :) Mělo to jedinou nevýhodu. Nešlo při tom usnout ani při zavřených dveřích na balkon. Celkový dojem - ano moře jsme si užili báječně, bydlelo se nám dobře, výlet do Pompejí se podařil. Kdo se domluví italsky, určitě si v tomto hotelu domluví cokoliv a personál se mu bude snažit vyhovět.
Ubytování
Hotel byl zřejmě původně zařízen velmi stylově (pokoje v modro "zlatém" provedení apod.) tak, jak to s designem Italové opravdu umí. Nyní je, zdá se, v rukou někoho jiného, než kdo původně nechal hotel rekonstruovat. Nynější majitel přednastavený standard neumí nebo nemůže dodržet, což je škoda (občas potkáte kýč do očí bijící). Jakoby neměl na provoz hotelu dostatek peněz. Ale všude v hotelu je čisto, téměř každý den úklid. Všechno zařízení je v provozuschopném stavu. Jen klimatizace na jednom z našich dvou pokojů nešla, na druhém ano, ale to nevadilo, protože počasí bylo teplotně příjemné.
Strava
Zhruba třetina jídel byla průměrná (jako ze školní jídelny), grilovaný losos se bohužel panu kuchaři nepovedl, vysušil ho tak, že jej téměř nešlo jíst, cukety připálené. 2/3 jídel ale skutečně chválím, ta se vážně povedla. Bohužel v hotelu nevedou švédské stoly, takže si každý večer vybíráte ze dvou předkrmů a dvou hlavních jídel pro oběd i večeři na další den. Sice je snaha personálu o překlad italských názvů jídel do angličtiny, ale i se slovníkem na internetu často jen vzdáleně tušíte, co vám zítra na stůl opravdu přinesou. Obsluhu pochválit nemohu. Každý oběd i každá večeře trvala cca hodinu s tím, že jsme seděli pokaždé nad špinavými prázdnými talíři nejméně 15 min. Obsluhu vykonávají zřejmě italští mladí na letní brigádě, kteří nemají zkušenost s rychlou a kvalitní obsluhou. Ale snažili se.
Služby hotelu
Kromě toho, že nám uklizečka poslední den ukradla dva plastové hrnečky na kávu ze stolku na pokoji, které pak musela po naší intervenci na recepci vrátit (kdyby nešlo o cestovní sadu, kterou máme rádi už léta a stále ji používáme, nechali bychom jí je), byly všechny služby výborné. Recepční umí anglicky, nebyl problém se dohodnout na balíčkách místo oběda na den, kdy jsme jeli do Pompejí a na Vesuv. Recepční též vyřídila ihned problém s uklizečkou. Všichni recepční byli vždy milí a vstřícní.
Pláž
Pláž patří k hotelu, je od něho vzdálena jen asi 5 min. chůze. Jsou tam k dispozici pro každý pokoj dvě křesla a slunečník, lze si vyžádat i lehátko. Někdo možná očekává určitou barvu písku na pláži (bílou, žlutobéžovou, světle šedou...). Člověka v Kampánii při první návštěvě pláže trošku zarazí, že je zde písek béžovočerný. Ale samozřejmě nejezdíme k moři kvůli barvě písku. Ve srovnání s Kalábrií, kde se barva moře na bílém písku nádherně modrá a vytváří odstíny od světle modré, přes tyrkysovou po tmavě modrou, to jen člověku přijde zvláštní, protože je zvyklý z katalogů na moře modré. Zde dělá moře dojem, že je béžové, a přitom, pokud nejsou vlny, je čisté a průzračné jako všude jinde.
Plážová obsluha nás asi 4x stěhovala od slunečníku k slunečníku... pán v tom měl nějaký zvláštní systém :D a jinak než italsky neuměl. Ale to jsme pochopili a upřímně s pochopením se tomu usmívali.
Pozor na moře! Málem jsme se jeden den utopili, což se nám ještě nikdy nestalo, a přitom jsme u moře za život byli už mnohokrát (jsme ve středním věku, žádná párátka :) + jedno dítě dospělé, druhé náctileté). Za pár minut od vstupu do něho, jsme se najednou ocitli snad 30 metrů od břehu a vlny nás táhly ještě dál. Hned jsme se snažili připlavat ke břehu, ale člověk měl pocit, že plave na místě. Tam, kde včera bylo půl metru vody, nyní byly metry dva, tudíž se nedalo ani postavit. Navíc nás přelévaly při plavání vlny jedna za druhou tak rychle, že v jednu chvíli téměr nebylo možné stihnout se mezi nimi nadechnout (pak je třeba vydechovat pod vodou ve vlně, když vás přelévá). Ve chvíli, kdy už jsem myslela, že se utopím, jsme se dostali ke břehu. Žádná vlajka ani plavčík nás nevarovali. V moři jsme byli jako obvykle sami, protože většina hostů hotelu byli italští senioři a ti do vody téměř nikdy nechodili.
