PlážSice hezké, že to bylo 90 metrů od pláže, jenže si musíte zaplatit kolem 10-20 Euro na den za slunečníky a lehátko, jinak jsme museli asi patnáct minut pěšky na maličkatou pláž, která byla zadarmo. Tam to bylo trochu špinavé a byly tam naplavené mořské řasy, ale to nám vůbec nevadilo, moře bylo nádherné.
StravaAni se mi nechce vzpomínat. Každý den k večeři pár koleček okurky, rajčat a trocha ledového salátu. To byla ta lepší část. Následovala polévka, většinou nevypadala lákavě (plavaly v tom brambory s těstovinami a mrkví), ale chuťově dobrý. Pokud si chcete dát vodu, zaplaťte Euro. Neuvěřitelné. K hlavnímu chodu tenký a malý plátek masa, většinou jen s osmaženou paprikou. To by taky šlo, ale byly to vážně malé porce a navíc jsme mezi chody museli čekat tak 10-15 minut a to vás o chuť připraví a pak odcházíte hladoví. Nejlepším chodem byl dezert, který byl buď meloun nebo buchta. Jednou bylo tiramisu a to bylo jediné kuchařovo umění - bylo vynikající. Každý den k snídani opět to samé - croissant, mini balení marmelády, něco jako nutelly, vyschlé toasty (samozřejmě balené) a jedno vajíčko. Žádné pečivo. Švédské stoly se skládaly asi ze tří druhů bábovek, šunka, sýr, mléko, cornflaky. Opravdu výběr.
UbytováníNečekala jsem žádný přepych, ale do hotelu Criss už nikdy víc! Koupelna otřesná, malá, uklízečka nám akorát vynášela koš, ale nenapadlo jí třeba zamést písek na podlaze, který se tam prostě zanese, když jdete z pláže. Na balkoně byla pouze jedna plastová židle, i když jsme byli dva. K tomu žádný stolek, a třeba ani šňůry, na které bysme si mohli sušit plavky a ručníky. Naštěstí pokoji aspoň klimatizace! Kapitola sama o sobě byl majitel, který nad námi pokaždé kroužil a sledoval, jestli jsme náhodou špatně nezatahli za kliku nebo jestli jsme zhasli světlo na WC. Když se mu něco nezdálo, spustil na nás italsky. Samozřejmě, je to jeho jazyk, ale přijde mi to docela neslušné, když rozumíte maximálně pár slovům a anglicky zase neuměl on, takže domluva nulová.
SlužbyJednou při snídani nám kapala voda z klimatizace na stolek, přímo mně těsně vedle ruky. Postavili jsme pod to plastový kelímek, který jsme dostali asi na džus, aby voda aspoň tolik necákala. Servírka si toho všimla a hned nás chtěla posadit vedle, proto šla za majitelem, který přišel, zhodnotil, že to není žádný problém a ať nás tam nechá dál sedět. To mluví asi za vše. Jediná dobrá duše v hotelu byla právě ta jediná mladá servírka - příjemná, dalo se s ní mluvit anglicky, vždy se snažila vyhovět.
