Monastir: Našli jsme pro vás 32 hotelů

Pláž hlídaná soukromá určená pouze pro hotel.

Mohla být pestřejší, ale dobré jako loni.

Bez chyby

Služby bez závad.

Pláž jsme měli co by kamenem dohodil od pokoje. Doslova - když se z našeho balkonu upustí kámen, dopadne na pláž. Pláž je udržována v čistotě, starají se o ni děti z místní školy (nebo třeba z příměstského tábora?), které každé odpoledne ukázněně napochodují posbírají veškerý odpad, který jen najdou nebo vyprosí od turistů, za což jsou pak odměněny účastí na společné večeři s ostatními strávníky hotelu, což má za následek situaci popsanou výše. Na pláži se sešla pestrá směsice lidu, bylo tu vedle sebe vidět jak Evropany mířící za sluncem, tak Tunisany mířící prostě za odpočinkem. Nebylo výjimkou, že se spolu normálně bavily Tunisanka v burkinách a Tunisanka v bikinách, našlo se tam jen málo lidí nepříjemných, bezohledných či bavících se na úkor ostatních. A komu by pláž byla malá, mohl trávit čas i v hotelovém bazénu, který byl dostatečně veklý a sladkovodní, což bylo pohodlné, a měl kolem sebe místo rozpáleného vlezlého písku trávník. Když jsme poslední den předali pokoj, bazén nám ještě přišel náramně vhod, let jsme měli až večer a koupání v mořské vodě klade větší nároky na hygienu.

Tuniskou kuchyni jsme prostudovali důkladně ze všech úhlů pohledu. Vyzkoušeli jsme "závodní stravování" hotelu Les Palmiers, jednoznačně nejstinnější stránku tohoto pobytu. Jídlo bylo poživatelné, ale každý večer zavládl v jídelně zákon džungle a urvat slušné sousto bylo najednou obtížné. Vyzkoušeli jsme i tuniský fast-food, který v mnohém ty naše kebabárny na každém rohu bezpečně předčí, a to za ceny poloviční oproti našim. A ochutnali jsme i pohoštění zdejších restaurací, o kterém se také dá říct, že se člověk dobře nají za velmi málo peněz. A pak už to naše slabé evropské žaloudky nevydržely a větší část druhé poloviny týdne nás všechny do jednoho sužovaly těžké střevní potíže.Toto je nutné zlo, kterému se nevyhne nikdo, kdo by usiloval o poznání krás této země a z nějakého důvodu nevydržel ten týden nic nejíst ani nepít.

Prostředí hotelu Les Palmiers je až kýčovitě krásné, vypadá přesně tak, jak to člověk vidí z těch reklamních prospektů - co se jinde dohání vyumělkovaným aranžmá fotografií a photoshopem, to tady člověk uvidí na vlastní oči. Navíc v tomto hotelu si očividně váží "evropských" turistů, což, jak jsme se časem dozvěděli, vůbec v Tunisku není samozřejmost. Hotel má také svůj soukromý pruh pláže, doslova pár kroků od pokojů.

Pro ilustraci příklad: přiletěli jsme pozdě v noci a služba nás uvedla do pokojů, mimochodem snad nejlepších v celém hotelu, přímo nad mořem, asi 50m od vody. Ráno jsme byli natěšení na moře, jak jen našinec může být, když moře je to jediné, co nám v té naší zemičce schází, a nechali jsme v hotelu na podlaze pár kousků špinavého prádla (pro propagační účely připomínáme, že toto byl zcela výjimečný případ, jinak samozřejmě nejsme čuňata, své prádlo si pečlivě uklízíme, a veškerá místa, kterých se dotklo, dodatečně utřeme navlhčeným hadříkem a vydezinfikujeme. Kdyby to někdo chtěl u nás doma namátkově zkontrolovat, klidně můžete, jen dejte vědět 5 dní dopředu.) a když jsme se vrátili z pláže, našli jsme to špinavé prádlo složené a uklizené ve svých zavazadlech, stejně jako srovnané boty, vytřeno a zameteno a nové mýdlo místo starého, které jsme použili dvakrát. O takhle důkladné pokojové službě se nám nesnilo. Zvláště to přišlo k užitku, když se u nás všech ozvaly střevní potíže - přirozený následek konzumace místní kuchyně pro nás Evropany s jinak nastaveným zažíváním a z našich kamrlíků přespání mezi válením se na pláži se staly nemocniční pokoje.