Argentina first minute

Uprostřed bujné vegetace na hranicích mezi Argentinou a Brazílií se rozprostírá unikátní soustava vodopádů, která se díky své rozloze (270 samostatných vodopádů) a obrovskému průtoku vody (6500 m3 /s) řadí k největším na Zemi. Největší z vodopádů se nazývá Ďáblova ústa (voda zde padá k zemi z výšky 70 metrů). Vodopády i přilehlé národní parky jsou zapsány na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Okolní pralesy jsou domovem mnoha unikátních druhů roslin a živočichů (vydra obrovská, mravenečník). Návštěvníci mohou sledovat celou scenérii z několika speciálních lávek a pozorovatelen (lepší výhled na celou scenérii je z brazilské strany). 

Jezuitské misie jsou pozůstatky historických staveb, nacházejících se v srdci tropického pralesa na hranicích mezi Argentinou a Brazílií. Byla postavena roku 1610. V roce 1632 byla přesunuta na současné místo. Jezuité ji nechali postavit za účelem evangelizování domorodého obyvatelstva. V době největšího rozmachu zde žilo 3000 indiánů. Impozantní stavby se zachovaly v obdivuhodně dobrém stavu. Mise spojují španělskou barokní architekturu, původní materiály, stavební technologie a náboženskou symboliku jak místních tradic, tak evropské katolické liturgie. Každá z misií měla náměstí, ubytovny pro kněží, společenské prostory, kostel a příbytky indiánů. Jezuité zde vytvořili velmi propracovaný model společnosti, který řešil otázky ekonomiky (rozdělení práce, výroba předmětů každodenní potřeby, pěstování plodin), náboženství i kulturu. Jedním ze základních principů fungování bylo společné vlastnictví. Jednotlivé misie byly nezávislé na španělské koloniální správě, pročež si vysloužily přirovnání ke „státu ve státě“. Roku 1767 vyhostil španělský král Karel III. Jezuity ze Španělska i ze všech kolonií. Jezuité tedy opustili i tyto misie, které krátce po jejich odchodu zpustly. V současnosti si mohou návštěvníci prohlédnout ruiny jednotlivých staveb, které byly díky své jedinečnosti zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.