

Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání zájezdů
Mnajdra je unikátní komplex výjimečně zachovalých megalitických chrámů, který se nachází na jižním pobřeží středomořského ostrova Malta . Mnajdra je přibližně 500 metrů od dalšího megalitického komplexu Ħaġar Qim . Mnajdra byla postavena kolem čtvrtého tisíciletí př. n.l. a patří k nejstarším starověkým náboženským místům na Zemi. Skládá se ze tří budov, které stojí před společným oválným nádvořím. První a nejstarší stavba pochází z fáze gangantija (3600 - 3200 př.nl). Druhý je jižní chrám, postavený v rané Tarxienské fázi (3150 - 2500 př.nl). Centrální chrám, vložený mezi další dva, byl poslední postavený. Jižní chrám je postaven způsobem, který označuje pozici východu slunce v první den každé sezóny a jarní či podzimní rovnodennosti.Díky své jedinečnosti je komplex zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Roku 2009 byly dokončeny práce na ochranném stanu, který má zajistit uchování památky na další staletí. Součástí komplexu je také návštěvnické centrum s interaktivními prvky.
Chrám Tarxien je součástí unikátního archeologického naleziště, ležícího ve stejnojmenné oblasti. Jeho počátky jsou datovány až do roku 3 150 př.n.l. Díky své jedinečnosti je komplex zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. K jeho objevení přispěli místní zemědělci, kteří během prací v roce 1914 na poli odkryli části stavby. Chrám sloužil v době svého vzniku k náboženským rituálům, pravděpodobně zde byla obětována zvířata. Tarxien se skládá ze tří samostatných chrámů. Mnoho z nalezených artefaktů bylo přemístěno do Archeologického muzea ve Vallettě . První chrám pochází z roku 3100 př.n.l.a je nejmoderněji vyzdobený. Střední chrám pochází z roku 3 000 př.n.l. Východní chrám pochází z roku 3 100 př.n.l. Dále na východ jsou k vidění zbytky dalších chrámů datovaných do roku 3 250 př.n.l. Na kamenných deskách jsou zde k vidění rytiny zobrazující domácí zvířata, reliéfy a spirálové vzory.
Hagar Qim patří k nejznámějším megalitickým chrámům na ostrově Maltě. K jeho objevení a částečnému vykopání docházelo mezi lety 1839 - 1909. Datuje se do tzv. tarxienské fáze, sahající mezi roky 3600–2500 př. n. l. Areál je tvořen celkem 4 chrámy: největší, centrální (symbol celého komplexu) je uprostřed, orientovaný svou nejdelší osou z jihozápadu na severovýchod; ostatní jej v půlkruhu ze severu obklopují. Samotná budova je tvořena řadou pokojů ve tvaru písmene C, známých jako apsidy. Procházkou hlavním vchodem najdeme centrální zpevněný prostor s apsidou na každé straně. Tyto apsidy jsou pevněji osazeny, než je obvyklé v jiných chrámových prostorech, které používají stěny a desky s čtvercovými otvory proříznutými jako dveře. Během výkopů byla v oblasti nalezena deska s dvojicí protilehlých reliéfních spirál a volně stojícím pilířem zdobeným na všech čtyřech stranách. Ty byly nahrazeny replikami a originály lze nalézt v Národním archeologickém muzeu. Jedna z prehistorických komor je vybavena elipsovitou dírou, která je vytvarována v souladu s východem Slunce v letním slunovratu. Při východu slunce, první den léta, sluneční paprsky procházejí tímto otvorem a osvětlují kamennou desku uvnitř komory. Díky své jedinečnosti je chrámový komplex zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.