Belek

Pamukkale se řadí mezi největší přírodní atrakce v Turecku. V překladu do češtiny znamená bavlněný hrad, již svým vzhledem ho totiž připomíná. Šířka Pamukkale je 2700 metrů a jeho výška je 160 metrů. Celý areál najdete u města Denizli v jihozápadní části země. 

Pamukkale se nachází v oblasti tektonického zlomu, z povrchu tady tryskají minerální prameny. Voda bohatá na minerály, především vápník, dále stéká po skále a usazuje se jako travertin. Tímto procesem během mnoha let postupně vznikly krásné terasy, jezírka a kaskády. A vznikají dále i v současnosti. 

Pamukkale bylo atraktivní pro spousty návštěvníků již v historii, a díky minerálním pramenům zde vzniklo lázeňské město Hierapolis. Hierapolis a Pamukkale mají dnes své místo v seznamu světového dědictví UNESCO.

Artemidin chrám v Efesu byl postaven ve městě Efesos v Malé Asii a je znám také jako Artemision. Jeho základy byly položeny roku 550 př. n. l. a byl celý z mramoru, který doplňovalo několik reliéfů. Chrám měl obdelný půdorys s rozměry 115 metrů na délku a 55 metrů na šířku. Uvnitř se nacházela cella, obehnaná 125 jónskými sloupy, které byly vysoké 18 metrů a stály ve dvou řadách. V celle byla umístěna socha bohyně Artemis, zdobená vzácnými kovy a spoustou drahokamů. 

V tehdejší době byl považován za největší stavbu, a také za nejkrásnější, proto byl prohlášen za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Chrám nebyl využíván pouze jako kult bohyně, ale také jako obchodní centrum. Bohyně Artemis byla ochránkyní zvířat, lesů, hájů, polí a dárkyní vláhy.

Chrám roku 356 př. n. l. podpálil Herostrates z Efesu, který se tímto činem chtěl zapsat do historie. Poté jej obnovil Alexandr Veliký, který dobyl Efes a následně byl chrám roku 262 n. l. znovu zničen Góty. Poslední pokus chrám obnovit, dopadl úspěšně, nicméně ve 4. století s nástupem křesťanství pozbyl svého významu. Jeho pozůstatky nalezl Angličan John Turtle Wood roku 1869.